Klidné Vánoce

Odchod pana prezidenta nás v našem podivném shonu a pachtění náhle zastavil a připomněl nám s nebývalou intenzitou, že Vánoce nejsou svátky dárků, ale srdcí.

Na sklonku roku, tím spíše, je-li konec roku ve znamení smutku, se zpravidla ptáme, jaký bude ten příští. Když se zamyslíme nad něčím z toho, co by nás mělo napřesrok očekávat (a trápit), musíme se smát (což je dobře, protože smích léčí).

Budoucnost, jež nás čeká, je totiž rozhodně až neuvěřitelně pozitivní (a nepochybně též korektní a transparentní). Pokud například skutečně někdy v příštím roce začne platit nový občanský zákoník, bude každý z nás podle jeho § 19 odst. 1 mít samotným citem seznatelná práva. Ptáte se, co to asi tak bude?

Rozhodně nemusíme obtěžovat pana tvůrce, tedy pana profesora, nějakými dotazy. Protože s profesorkou Dvořákovou korektně a transparentně domlouvá akreditaci pro školu profesora Dvořáka, asi by stejně neměl čas. Stačí se přece podívat do slovníků, podle nichž cit je konkrétní citový prožitek. Citové prožitky spojené s určitou osobou se nazývají tělesné pocity a podle týchž encyklopedií jde především o bolest, únavu, hlad, žízeň a o pocity sexuální, v prvé řadě o orgasmus. Jak vidíte, odpověď je jasná: podle § 19 odst. 1 nového zákoníku budeme mít základní práva poznatelná například žízní nebo orgasmem. Jen nevím, zda se třeba takové právo nájmu lépe rozezná (moderní mluvou kodexu: „sezná“) únavou nebo orgasmem, ale cestou pokusu a omylu to jistě snadno zjistíme.

Jedovaté sliny, plivance i prosté novopečenské pomluvy budou konečně požívat náležité právní ochrany, protože se vším, co z člověka pochází, bude nutno podle § 111 odst. 1 a 3 nového kodexu zacházet důstojně (a ještě o tom informovat). Že autor v důvodové zprávě se skromností sobě samému vlastní zmiňuje jako předmět této důležité ochrany pouze moč, nás nesmí rozhodně mýlit.

Někteří hnidopiši možná budou poukazovat, že opět není docela zřejmé, kterým citem (zda žízní, hlady nebo orgasmem?) rozeznáme právo na ochranu toho, co pochází z našeho těla (například oné v důvodové zprávě uváděné moči, anebo jedovatých slin, jimiž se bývalí plzeňští novopečenci při poplivávání svých kolegů a své školy přece jen proslavili daleko víc, nežli prostou močí). I zde však nepochybně praxe záhy najde správnou cestu.

Za všechna tato neuvěřitelná štěstí samozřejmě rádi obětujeme taková nevýznamná práva, jako že už se třeba nebude smět dát přečíst kamarádovi dopis, který nám někdo poslal (podle § 19 odst. 2 kodexu totiž osobnostní práva, jako třeba právo na ochranu projevů osobní povahy (mezi něž patří například dopisy) nelze zcizit (převést) a nelze se jich vzdát.

Mnozí se zamýšlejí nad tím, čím by se mohla podivnost, nazývaná nový občanský zákoník, aspoň trochu zčitelnit. Možná, že bychom mohli autorům navrhnout, aby pro větší slávu kodexu a hlavně svou zákoník zveršovali (takže bychom od nich i od jejich výtvoru měli nejbližších několik set let pokoj).

Navíc je nový kodex tak obsáhlý, že je s jeho studiem třeba začít už od dětství, čemuž by veršovaná podoba mohla výrazně pomoci.

Například: Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy. Má-li snoubenec připojované příjmení, může jako připojované příjmení zvolit pouze první příjmení. Ačkoli je § 654 odst. 1 vyjádřen, jak sami vidíte, tak jasně a lapidárně, že by ho jistě pochopily i malé děti, ve verších by si ho naše dítka lépe pamatovala (takže by je nikdo už nikdy na nic podobného nenachytal).

Anebo: když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Johana s křivýma nohama. Já na ní dup, dej sem ten zub, atd., neboli byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení (podobně dětsky jasný § 1000 odst. 1). Obávám se však, že na zveršování něčeho takového by byl i Mácha krátký (však to taky byl jen právnický rychlostudent).

Ačkoli si dovolím se na Vás ještě letos obracet, je slušné poslat péefku. Aspoň dokud nám nový kodex nezakáže dívat se na jiné než vlastní péefky, protože přece jde o projev osobní povahy.

Takže Vám ji posílám. A hlavně moc, moc děkuji za ty Vaše a za úžasná slova v nich. Právě ona totiž znamenají, že v našem spěchajícím životě nejsou vánoce svátky dárků, ale svátky srdcí.

« Zpět