Kmotří

Lidé jsou různí, různější a nejrůznější. Například náš pan mediální ministr (tedy podle novin ministr kmotrovské spravedlnosti) je, připomeneme-li podobně jako včerejší idnes.cz jeho toskánské výlety s všelijakými lobbisty všech národností, la creatura saggia, no, rozhodně minimálně creatura bella (pokud byste snad na rozdíl od něj nejezdili s kmotry a kmotříčky do Toskánska, či jiných míst slunné Itálie, překlad si dovolím nabídnout v P.S.), zatímco jiní jsou na tom prostě jinak.

Protože lidé jsou různí a různější, také kmotři bývají různí, ať už je to kdokoli.

Tak kupříkladu významný funkcionář státního zastupitelství byl vyzván k rezignaci, protože kdesi hovořil s jakýmsi kmotrem. Navíc tak činil zcela nemoudře po telefonu, takže práva dbalí odposlecháři obratem odposlechy protikorupčně prodali nějaké tiskovině.

Pan Nejvyšší státní zástupce naproti tomu k rezignaci vyzván nebyl, ačkoli si povídal s jiným kmotrem, k němuž ho podle médií přivedl pan ministr, opět podle médií konkrétně ministr kmotrovské spravedlnosti (tento půvabný příběh o milém, nevinném setkání byl opublikován naposledy včera, 6.12., na idnes.cz krátce po poledni, tuším ve 12.48). Pán z vrchního státního zastupitelství se bránil tím, že údajný kmotr, se kterým měl hovořit, nejenže nikdy nebyl odsouzen, ale nebyl ani nikdy stíhán, zatímco onen hodný kmotříček, který podle médií odsouhlasil panu ministrovi pana nejvyššího, pravomocně odsouzen byl (z čehož je přece vidět, že je to slušný člověk, který neměl žádnou nezákonnou protekci!).

Jsou tedy kmotři laskaví a milí, kteří souhlasí se jmenováním pánů nejvyšších zástupců zcela transparentně a korektně, zatímco jsou kmotrové zlolajní a nepřijatelní, takže každý, kdo je na ulici jen potká, má navždy uzavřenu možnost zastávat jakoukoli funkci, snad kromě vězeňské samosprávy.

Poznat jedny od druhých je ovšem naprosto jednoduché: laskaví, pozitivní, korektní atd. kmotři jsou ti, kdo mluví s panem mediálním ministrem a jeho kamarády, škaredí jsou ti ostatní. Stejně však je zajímavé se zamyslet nad tím, kdo to takový kmotr vůbec je.

Pátral jsem, pátral, ale marně. Jen v Kodexu kanonického práva jsem našel kánon 874, podle kterého kmotrovi musí být víc než šestnáct let.

Ani návrat do hlubin tradice nám tedy moc nepomůže, i když jinak nám některé návraty do temného středověku, například přijetí nového občanského zákoníku, nedají spát.

Už jsem se zmiňoval třeba o podnětných procesech se zvířaty, jimž bránilo nepokrokové chápání zvířat jako věcí. Victor Hugo (který pro nesouhlas s tehdejšími vládci sepsal většinu svých klasických děl ve více než dvacetiletém vyhnanství) nejenže také psal (ve Zvoníkovi od Matky Boží) o la creatura bella, ale zanechal nám i historku o procesu s kozou zproštěnou obžaloby.

Horší to ovšem po přijetí nového zákoníku nebude jen s podnikáním na kapitálovém trhu. Jestlipak budeme měnit dva forwardy za jednu sekyrku nebo pět opcí za právo pastvy, nezahrnující ovšem právo pást prasata nebo dobytek špinavý či cizí? Jakpak to bude, bude-li nějaký ten synthetic long či short forward špinavý nebo cizí? Takzvaně nový občanský zákoník totiž odpovídá, že finanční instrumenty jsou věc nehmotná a tím je řečeno vše (takže by paradoxně z jeho přijetí měli mít radost studenti, protože odpověď na otázku, jaký je rozdíl mezi swapem úrokovým či měnovým či opcí long call nebo opcí short put je vždy stejná a vyčerpávající: je to přece věc nehmotná, a basta).

Tak třeba za Karla Velikého se sice neobchodovalo s finančními instrumenty (to se po přijetí supermoderního občanského zákoníku asi taky nebude, protože to nepůjde), ale konaly se procesy nejen se zvířaty, ale dokonce i se zlými duchy. Těch se naštěstí už bát nemusíme. Zlí duchové jsou totiž podle nového občanského zákoníku věci nehmotné (podle § 482 odst. 2 je věcí vše, co je od osoby rozdílné a slouží potřebě lidí, zatímco nehmotné věci jsou podle § 489 odst. 2 věci bez hmotné podstaty).

Že bychom tedy po přijetí nového zákoníku měnili nejen třeba dva forwardy za jednoho vola, ale třeba i starou dobrou akcii za bezhlavého rytíře nebo jiné strašidlo, případně konec konců toho vola za strašidlo?

Jak by to ovšem bylo, kdyby nás strašil nějaký vůl, to už si ani netroufnu hádat.

P.S. La creatura bella neznamená, jak by se vzhledem k okolnostem nabízelo, ba dokonce vnucovalo, pěkná kreatura, ale krásné stvoření. La creatura saggia pak znamená stvoření moudré. O la creatura bella píše i Victor Hugo, když píše o krásné (leč, jak bylo a je zvykem, popravené) Esmeraldě.

« Zpět