Kočičí pití

Zatímco bývalí novopečenci si kdesi lížou, třeba i navzájem, nebo pro změnu každý sám, si ošetřují, hluboké rány způsobené jim po zásluze rozumem, citem a hlavně právem, neboli jejich úhlavními nepřáteli, rozhodl se jejich najatý výkonný (míněno samozřejmě pouze: exekutivní, neboť jinak o výkonnosti nelze hovořit) pisatel darovat studentstvu k jeho svátku s denním předstihem téměř doslovné opakování svého jarního proslovu v naději, že ho třeba ještě někdo znovu otiskne, například z týchž důvodů, pro něž si kočka s elegancí sobě vlastní na rozdíl od psa při pití nepocáká nos, pardon, čumák (inovoval je ovšem podprahovým sdělením, že jako ministerský úředník nemá do čeho píchnout, takže by mohl stihnout k pobavení národa něco dodělat).

O žhavé neaktuálnosti dotyčné prastaré novinky svědčí už to, že o bývalém proděkanovi, panu Ivanu T., se tam píše, že se sice odebrání titulu bát nemusí, ale jeho údajné opisování zato prověřuje policie. Což už řadu měsíců nečiní. Protože těch pár stránek mělo být opsáno ode mne (o čemž se velmi, velmi taktně mlčí), měl jsem být případným poškozeným. Chápu sice, že jako oběť údajného deliktu nemám právo na nejmenší shovívavost, ale zato jsem měl jako každý sprostý poškozený právo, aby mi bylo doručeno usnesení o odložení podezření ze spáchání trestného činu (takže mi skutečně bylo už před mnoha měsíci doručeno a před mnoha měsíci o tom psala média, jimž to s úctou k povinné mlčenlivosti vyzvonil tehdejší studijní proděkan).

Anebo ten retroprojev nebyl preventivní dárek k svátku studentů, ale jen upřímný a transparentní hold svaté Albětě Uherské k jejímu svátku téhož 17.listopadu, protože atributy této světice jsou jednak džbány a korbely, ale i získávání peněz bez práce (tehdy ovšem v současnosti už ne zcela populární žebrotou, dnes moderně a transparentně inovováno na kopírování téhož nactiutrhačného psaní)? Anebo snad šlo o výraz hluboké vnitřní sounáležitosti s očistným úsilím nového severokorejským vůdce, který se rozhodl očistit armádu, školy, úřady i celý zbytek země od všeho, co ho z celého srdce, ale především z plna hrdel, upřímně nepodporuje?

Anebo prostě, jak nepoeticky, leč realisticky míní někteří, jen nastal čas předložit další fakturu za právní služby (kterou ovšem podle svého úhlavního, nesmiřitelného a naopak smrtelného nepřítele, totiž zákona, úředník vůbec vystavovat nesmí) či přehled vykonané práce podle pracovní smlouvy odměňované zřejmě ještě pořád v rámci masivních úspor pouhou tisícovkou na hodinu?

A tak se nejlépe honorovaný pisatel šprýmovných dopisů ve Střední Evropě i přilehlém vesmíru s dobře placenou vervou obul do nešťastníka, který prý opsal svou bakalářskou práci (nemohu posoudit, s bakalářskými pracemi jsem téměř nepřišel do styku a tahle výjimkou nebyla). Aneb, jak napsal jeden z glosátorů zmíněných článků, nejdřív zprávy jak z války, a nakonec se vlastně nic nestalo? Aneb, jak napsal pro změnu další: za to, že student opsal bakalářku, může vedení školy asi tak stejně jako vláda nebo OSN.

Nicméně i lidé bez hlubších právních znalostí už vědí, že například ani hlubokou podzimní orbou, ani setím ozimů, ba ani jařin, ale ani třeba rozmetáváním statkových hnojiv po polích, ani třeba usilovným pasením dobytka na obecních polích akademický titul prostě nerozpustíte. Když si třeba vzpomenete na právníka a básníka, jemuž by včera bylo už dvěstě let, a napíšete své milé či svému milému milostný dopis, stejně tím nerozpustíte ani jeho ani svůj akademický titul, stejně jako žádný akademický titul nerozpustíte ani úporným rozesíláním rozesíláním pseudoprávních blábolů po vlastech českých. Pokud by však namísto vytrvalého rozesílání nactiutrhačných dopisových bomb hnojůvek byla snaha odebrat akademické tituly nějak moderně inovována, pokud by třeba byl učiněn pokus odebrat akademické tituly kupříkladu sběrem starého papíru, hub či jiných lesních plodů, odpadků v příkopech podél silnic, u popelnic i jinde, přineslo by to docela jiné, pozitivní výsledky (samozřejmě na existenci titulů by sběr odpadků měl stejný vliv jako nynější poněkud otravná korespondence, ale aspoň někde by bylo uklizeno).

P.S. Apropos, víte proč si kočka při pití nepocáká nos, pardon, čumák? Podle nejnovějších zjištění zahraničních (amerických) fyziků kočky pijí úplně jinak, nežli jsme si doposud mysleli. Elegantní kočičí pití je prý pravý zázrak setrvačnosti.

« Zpět