Kocourkovská

Název není tentokrát zcela výjimečně odvozen od žádného z našich krásných kocourků, ale od slavného města, o němž klasik praví, že kdyby bylo na mapě a na železnici, dávno by z něj vyvezli všechen rozum, který tam takhle naštěstí zůstal a může nebývale excelovat (hlavně když je opravdu hodně horko, to napadá člověka fakt leccos). Zkuste si například představit nějaký opravdu pěkně pomatený svět.

Na tamních univerzitách, které budou, jak je v kraji zvykem, samozřejmě zevnitř mnohem větší než zvenku, zásadně učit ti nejlínější a prokazatelně nejméně vzdělaní, kteří budou raději jen intenzivně meditovat, zpravidla o složení nejblíže příštího menu. Přijímačky na práva se budou dělat z běhu v pytli (protože tam se záhy všichni octnou, takže jde o velmi potřebnou a praktickou dovednost), skoku do dálky na malý kulatý cíl, nejlépe po hlavě (nehledě k tomu, že jde opět o velmi praktickou dovednost, jinak radši bez komentáře), a třeba ze čtení, na matematické disciplíny zase například ze skoku do výšky nebo do šířky a uměleckého přednesu. Zatímco v normálním světě si univerzity láskyplně hýčkají své úspěšné absolventy a jsou jimi na oplátku neméně láskyplně hýčkány, v nablblém světě bude taková univerzita své absolventy kupodivu naopak častovat sprostými písemnými urážkami, jimiž bude brutálně dotírat na jejich zraněné ego (ostatně i pro zbytek organismu to bude celkem ošklivý zážitek).

Univerzita, která vyučuje právům i matematickým disciplínám, si na psaní dopisů, v nichž bude co nejvybraněji urážet právníky vybrané podle toho, o kolik jsou lepší a úspěšnější nežli zlomyslné vedení, najme za hodinovou mzdu pětkrát větší než má rektor, takovou osobu, která prokazatelně umí počítat nejhůř ze všech široko daleko (když dělí pět na polovinu, vyjde jí šest, čtrnáct dnů podle ní trvá čtyři měsíce a podobně) a stejně na tom bude i s právnickými dovednostmi. Kromě základního požadavku totální absence jakýchkoli právních znalostí (neznalost početních operací s čísly od jedné do deseti vítána jako bonus) je ovšem podmínkou přijetí na toto nesmírně lukrativní místo vysoká morální čistota.

Pokud Vám to něco připomíná, jde opravdu o podobnost čistě náhodnou a s kauzou plzeňských práv rozhodně nikterak nesouvisející.

Je sice pravda, že jedna nejmenovaná západočeská univerzita si za nekřesťanské peníze najala pana bývalého náměstka ministra a stávajícího náměstka ministryně v jedné osobě na psaní nactiutrhačných dopisů nízké právní úrovně (nejprve anonymů, později nečitelně podepsaných výplodů, ke cti pisatele ovšem nutno přiznat, že ani jako anonym neposílal nikdy sprosté obrázky, ale vždy jen sprosté texty) svým úspěšným absolventům.

Je také pravda, že v těchto dopisech se kromě základních právních nesmyslů, jako že diplom je osvědčení, i když zákon výslovně říká, že není, že akademické tituly jde odebírat, i když zákon už čtyřiapadesát let říká, že to nejde, a mnohých dalších a ještě lepších (podle některých však za to může fakt, že už řadu let se přijímací zkoušky na práva neskládají právě ze čtení, takže nelze zjistit, zda jde skutečně o totálního neznalce, nebo jen o celkem nevinnou osobu, které pouze nemístná skromnost nedovoluje hrdě prohlásit, že neumí číst) objevují i nesmírně originální početní operace (čtrnáct dnů trvá čtyři kalendářní měsíce, komise složená z předsedy, místopředsedy a tří členů je schopna se usnášet při nadpoloviční většině přítomných, což znamená, že jich tam musí být šest a podobně).

Pokud jde o otázky mravní čistoty, nesmím samozřejmě (jak jinak!) ani naznačovat. Ale zakladatel a předrevoluční i porevoluční šéf Nadace Charty 77 (František Janouch, český a švédský jaderný fyzik, mimo jiné také vynálezce masivního kroužkování v letošních volbách) jistě naznačovat může a také tak činil a činí, například na Aktuálně.cz v úvaze Banánová republika ze dne 20.7.2009. Když si jeho úvahu přečtete, hned zjistíte, že tu žádná urážlivá podobnost pana exnáměstka s někým morálně čistým opravdu být nemůže.

P.S. Panu doktorovi Uzunoglu, o kterém se v úvaze o banánové republice píše také, bylo někdy včera (viz třeba opět na Aktuálně.cz) přiznáno první vícemilionové odškodnění za to, že (jak praví) ani stín demokracie nestihl ještě proniknout do myslí našich činitelů ani novinářů. Kdyby z něj pan exnáměstek dostal těch 15%, které podle pana doktora požadoval, nemusel by po vlastech českých rozesílat sprosťárny a měl by vyděláno na kafe (novopečený pan děkan o jeho honoráři sdělil, že stačí tak na kafe) stejnou částku.

« Zpět