Kodexové naděje

Naděje někdy přijde z míst, odkud bychom se jí opravdu nenadáli, například ze středověkých textů.

Takhle vprostřed víkendu je čas se zamyslet, čímpak si asi zkazíme příští týdny a dny, případně, abychom s tím neměli tolik práce, kdopak to asi udělá za nás?

Taky se třeba nemůžete dočkat, až konečně bude 1. ledna 2014 a nový občanský zákoník nabude účinnosti?

Už aby to bylo. Dosti ubohých, hloupých výmluv. Už se nebudeme muset hloupě vymlouvat (Já že jdu pozdě? Vy všichni jste se ukvapili a přišli trestuhodně brzy!), protože nám nový, moderně feudální zákoník přinese výmluvy daleko onačejší.

Že se dneska každý musí chovat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415 nynějšího občanského zákoníku, toho nepěkného, ba přímo ošklivého)? Jak hnusně totalitní!

Nový zákoník, který zúčtoval s komunistickými totalitními paragrafy (jak praví důvodová zpráva k němu), zejména s těmi z let 1991, 1995, 1998 či z let typické komunistické totality po roce 2000, nám v ustanovení § 2900 nabízí řadu skutečně originálních, transparentních výmluv pro případ, že by se něco zvrtlo a nějakou tu škodu bychom přece jen způsobili.

Podle onoho § 2900 je sice každý povinen si počínat při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, ovšem pozor: jen a jen tehdy, vyžadují-li to buď okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života.

Tak si moc nezvykejte chovat se tak, abyste nepůsobili škodu, a jste pěkně za vodou. Podívejte se na notorickou paní komisní, na jejího pana doktora Nespravedlnosti, tedy na osoby, které si rozhodně nemíní zvykat nepůsobit nikomu škodu, a jako by ten paragraf psali pro ně. Ostatně, třeba i psali, zejména při dobrém vínku s notorickou paní komisní (viz ony nesmrtelné fotografie u úvahy Ilustrovaná II), která potom protikorupčně slibovala akreditaci jen za pouhopouhé zvolení onoho profesora, s nímž se jí tak dobře pije (jak diskrétně, neboli huhlavě, povyprávěl pan notorický ministr kmotrovské spravedlnosti v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube).

Jestlipak ale někteří usilovní pomlouvači dost intenzivně trénují běh, ba i útěk? Z díla pana učitele, jehož spolustraníci paní komisní nenechali ani učit, ani psát, víme ovšem, že se prchá kolektivně (jak napsal v knížce Škola, základ života), takže bychom se jich třeba zbavili všech najednou?

Podle § 2902 totiž platí, že kdo porušil právní povinnost (dovolím si vložit příklad: například jiného nakopal), nebo kdo může a má vědět, že ji poruší (například: rozhodl se jiného nakopat), oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může vzniknout újma a upozorní ji na vzniklé následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit (například kolektivním útěkem).

A pak, že je ten nový zákoník jenom špatný.

Vždyť třeba pana vždynáměstka, který za pouhý milion či dva ohromoval svět úžasně originálními příklady naprostých nesmyslů, označuje za nedbalce. Ostatně stejně jako paní komisní nebo pana notorického exministra, kterým musíme jistě přiznat, že si ve svých pomlouvačných kampaních počínali rozhodně naprosto nadprůměrně.

Podle § 2912 odst. 1 nového občanského zákoníku totiž nejedná-li někdo, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku očekávat, má se za to, že jedná nedbale.

« Zpět