Kofeinová?

Vlastně je to šlendrián.

Je to šlendrián, protože se vůbec nevyužívá schopností mladých a nadaných.

Nejenže tak dopadlo první kolo prezidentské volby, ale navíc pořád máme dnes, čili 14.ledna, teprve, případně už, čtrnáctý den letošního roku.

To zcela jednoznačně svědčí o tom, že nebylo využito neuvěřitelných schopností, jež za trochu kávy (asi tak tři tuny) nabídl národu nejmenovaný notorický pan náměstek.

Je přece známo, že pan náměstek dostal z univerzitních peněz něco mezi jedním a dvěma miliony, což podle něj i jeho tehdejšího šéfa bylo tak na kafe: a chtěl bych vidět Vás, jak byste něco počítali po vypití (rozžvýkání či jiném zkonzumování) zhruba tří tun kávy (při ceně asi pět set korun za kilogram).

Možná, že byste dospěli k ještě mnohem exotičtějším závěrům, nežli že třeba od 22.6.1998 do 16.10.2002 uběhly tři roky (univerzitní č.R-583–10), nebo že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku neboli 43 dnů, univerzitní č. R-595–10), a to byste ani nemuseli za pomoci těchto počtů vymýšlet nějaké rychlostudenty.

Káva jak známo, pijete-li jí nejméně tři šálky denně, brání cirhóze jater či chrání zuby před zubním kazem. Ve větším množství navíc navozuje pocit spokojenosti se sebou samým a sebejistoty (který jsme u pana vždy náměstka v kávových časech mohli opravdu zřetelně vidět).

Porovnáme-li páně náměstkovské výpočty (z nich zejména onen, že pět děleno dvěma je rovno šesti, neboli že pětičlenná komise schopná se usnášet za přítomnosti poloviny členů, může rokovat, je-li jejích členů přítomno šest, srov. univerzitní č.j. R-377–10 a mnohá další) s výpočty notorické paní komisní, podle které počet profesorů na plzeňských právech varovně poklesl z devíti na deset, takže posléze dvacet pět plzeňských právnických docentů a profesorů nebylo jen méně nežli třináct docentů a profesorů na právech olomouckých, kde jejich počet k akreditaci bohatě stačil, ale i než 1,5 docenta či profesora filozofického (neboť filozofům stačí dvanáct docentů a profesorů na celkem osm studijních programů, zatímco plzeňským právníkům nestačí dvacet pět na akreditaci jediného), můžeme dospět k převodnímu koeficientu mezi kávou a vínem.

Naši předkové původně vymysleli kilogram jako váhu jednoho litru vody za vymezených podmínek, takže bychom mohli při podobných účincích kofeinu a alkoholu uvažovat zhruba o třech tunách vína (čili třiceti hektolitrech) potřebných k tomu, aby se dalo dospět k akreditačním závěrům, jež jsem si dovolil ocitovat co možná nejpřesněji.

Protože ono víno bylo pito s několika (dvěma až třemi) odrodilci z plzeňských práv v rámci příprav co nejúčelnějšího hanobení této školy, můžeme ve zjištěném množství hledat i odpověď na otázky, jež klade zvláštní povaha našeho nového supermoderně feudálního občanského zákoníku (který, kromě pomluv své alma mater, oni odrodilci také sestavili).

Jenže pozor: čert sám ví, jak to s těmi účinky kofeinu vlastně je.

Vždyť je objevil (stejně jako kofein samotný) nějaký Friedlieb Ferdinand Runge.

Odporný rychlostudent, navíc hned dvojnásobný, který v letech 1816 až 1819 vystudoval medicinu (žalovat se nemá, ale oznámit paní předsedkyni se to musí: rychlostudium mu umožnili na univerzitě v Jeně) a pak ještě ke všemu od roku 1820 do roku 1822 filozofii (v Berlíně, prosím). Kofein objevil v roce 1819, a to, považte, na popud Johanna Wolfganga Goetha, prožluklého rychlostudenta práv z Lipska (kde je vystudoval od roku1765 do roku 1768, tedy za velmi nestandardní dobu).

« Zpět