Koloseum

Když někdo slibuje, že jakmile se stane vládcem, hodí křesťany lvům, obvykle si rychle získá pomíjivou oblibu a možná i (naštěstí také pomíjející) hlasy těch, kdo rádi přihlížejí mlaskavému požírání svých bližních. Už jsem napsal, že žádný problém nenastává, když je požíraný náhodou nevinný, například nejenže nezapálil Řím, ale třeba vůbec není křesťan. Lev podle chuti křesťana zpravidla stejně nerozezná a divákovi je to srdečně jedno, hlavně, že vůbec někoho žerou, v lepším (či horším?) případě, hlavně když žerou někoho jiného. Problém nastane, když ti, kdo naslibovali předhazování křesťanů lvům, či jiné lákavé popravy, kromě toho, že nemají žádné křesťany, nemají ani žádné lvy.

Zkuste si představit ten děs: nalákáte lidi na požírání jejich bližních, takže se podle očekávání v hojném počtu dostaví, aby Vás podpořili, třeba nakonec seženete i pár nějakých chudáků, které šikovně pomluvíte, že jsou nebo by mohli být křesťany, a najednou bác: chybí lev. Chybí i medvěd, tygr široko daleko žádný, vlk snad radši vyhynul, než aby Vás podpořil, a slon, který Vás až dosud upřímným plácáním uší pobízel k co největším zvěrstvům, se najednou tváří jako rodilý vegetarián s plochýma nohama, které mu prý najednou brání po osočených aspoň šlapat.

Co v takové hrůzné situaci počít? Zkusíte sežrat domnělé křesťany sami? Vzhledem k Vašemu drobnému chrupu a zanedbatelné ústní dutině (oproti takovému habešskému lvu či sibiřskému tygru) budete vypadat nebývale směšně (a co teprve, když kromě rozumu chybí i tesáky). To by ovšem situaci taky zachránilo: i krvežíznivý dav se rád od srdce zachechtá. Jenže tudy cesta nevede.

Historie nás učí, a všichni jste si toho určitě všimli taky, že zavilí reformátoři, normalizátoři, leštiči a čističi klik i poměrů a vymítači ďáblů, přátelství a porozumění všeho druhu nemají ani stín smyslu pro humor. Normalizátory můžete nenávidět, může se Vám z nich zvedat na potkání žaludek, mohou Vám být i sami k smíchu, ale oni sami se nesmějí, berou se sice až směšně vážně, ale na svůj účet nezavtipkují ani za zlaté prase, možná dokonce ani za toho lva.

Samozřejmě, že nepíšu o metropoli na Tibeře, ale o metropoli hned na několika řekách, té západočeské. Takový Nero, který potom, co zapálil Řím, zavedl zvyk házení křesťanů lvům, rozhodně nebyl takový diletant, aby se nechal zastihnout požárem, který nota bene sám zažehl, bez poctivého lva ve skladě. To jen jeho novodobí epigoni s prázdným skladem (a kdyby jenom skladem) si ze sebe neumí udělat legraci a tak slibují otupujícímu publiku, že lev už jde, už je na cestě, vydržte chvilku, už tu bude, ještě momentík, hned ho uvidíte, zaostřete zrak, ještě moment, ještě chviličku, a ano, ano, právě opouští severní okraj africké pouště Kalahari.

Mezi obecenstvem jsem prožíval včerejší den. Všechny, kdo aspoň jednou v životě překřížili cestu právu, posedla divoká sázkařská horečka. Renomovaní právníci, s nimiž jsem měl tu čest hovořit, nadšeně tipovali a sázeli lahve kvalitních lihovin, jestli původci skvělých způsobů odebírání titulů jsou jen obyčejně opilí, nebo parádně zfetovaní. Lapidárně to vyjádřil starší partner jedné známé advokátní kanceláře: Nejlepší zpráva desetiletí! Jestli tihle budou vzdělávat budoucí právníky, nemáme v příštích letech žádnou konkurenci.

Ale něco se novopečencům přece jenom upřít nedá. Přiznám se, že jsem si myslel, že odebírání titulů chtějí hodit na pana rektora hlavně proto, že se bojí, že na ně vyjde najevo bídná úroveň jejich právních znalostí, a že tím budou jejich mladistvé kariéry nenávratně poškozeny. Teď už nevím. Protože k tomu, aby někdo vyřvával do světa, že paní ministryně lže, na to kus odvahy třeba bude. Já sám třeba nemohu říct, jestli si šéfka Akreditační komise ty nesmysly vymýšlela sama nebo jí je někdo podsouval, a oni si klidně pustí do světa, že ministryně školství lže (viz P.P.S. níže)!

P.S. Život prostě není peříčko. Házejte si křesťany lvům, ale jen když to umíte. Když máte prázdnou klec (bez lva), ale i hlavu, jde to hůř. Třeba se i probojujete do čela kandidátky své strany, ale záhy potom jí nadělíte nejnižší preference ze všech krajů.

P.P.S. Už včera jsem prozradil, že někteří kolegové se z různých novin (člověk aby hledal, protože tohle už nikoho nezajímá a skoro nikdo o tom nechce psát, natož pak číst, i když někteří reportéři smutně tvrdí, že pořád musí) dozvěděli, že v nejbližších dnech dostanou všelijaké dopisy ohledně svých akademických titulů.

Těší se, až je dostanou doopravdy, a slibují, že mi je i se svou reakcí dovolí zveřejnit. Protože ty dopisy ještě pořád nepřišly, můžeme pořád jen nevěřícně kroutit hlavou nad mediálními tvrzeními, že novopečenci hodlají něco, o čem zákon výslovně říká, že to není osvědčení, posuzovat jako osvědčení. Ale možná toho nesmyslu chtěli využít jen k tomu, aby národu oznámili, že ministryně nemluví pravdu. Podívejte: osvědčení (teď to nebudeme komplikovat takovou nepodstatnou věcí, jako že diplom podle zákona není osvědčení) lze zrušit, když je v rozporu s právními předpisy. Novopečenci tvrdí, že je. Ale paní ministryně přece pronesla ta slavná, zlatá slova: „Co je na tom nejvíc nebezpečné, všechny ty kroky se odehrávaly v souladu s právem, že to bylo všechno v souladu s právem, to bylo všechno legální.“ Tak kdo tedy má (mluví) pravdu?

Na zlatá slova je doba opravdu úrodná. Na iDnes se dá dozvědět, že paní prorektorka Západočeské Univerzity prozradila, že u celých tří absolventů není zřejmě v pořádku průběh jejich studia. Ukazuje se, že jsem byl neskutečně přehnaný pesimista, když jsem si myslel, že z těch cca sedmi tisícovek absolventů, které úspěšně prošly plzeňskou právnickou fakultou, je v pořádku 99,3%. Ve skutečnosti, čtete-li mezi řádky novinových zpráv sdělení méně senzační, leč o to zajímavější, je to 99, 958%. Není to vážně báječný svět? Samozřejmě, zpráva bublá tvrzením, že fakulta (už zase fakulta a ne univerzita?) chce odebrat desítky titulů, ale to je buď jen dávno obehraný folklór, nebo se prostě jen duševní poruchy časem zhoršují.

« Zpět