Komisní proměna

Časy se mění, počasí se mění, dokonce i komise se mění.

I když je počasí proměnlivé, mnohdy dusné, jindy bouřlivé, řada lidí se zřejmě v letošním horkém létě nebývale rozveselí a docela přestane být komisními, což podle všelijakých slovníků cizích slov znamená: odměřený, vážný, bez smyslu pro humor, ba dokonce i zapšklý. Však také tuším už Jaroslav Hašek svého času poznamenal, že lidé protivní a zapšklí bývají navenek velice komisní.

A pan Hašek, jak známo, se proslavil mnohými výroky téměř prorockými (až bychom si ho mohli splést s jednou komisní dámou, která se prorockým činnostem taky věnuje, a navíc se k tomu vybavila dobrou znalostí ruštiny, podobně jako pan Hašek v Rudé armádě).

Výroky, jež by bylo klidně možno pronášet třeba i dnes, například na adresu již podruhé odhozeného pana exministra nespravedlnosti. I když člověk po celý čas nic nedělal, podotkl například pan Hašek, skoro jako kdyby pana exministra důvěrně znal, stejně si musí pořádně odpočinout.

Pan dvojitý exministr přitom nikdy nechtěl nic víc, nežli jen a jen naše dobro, a vidíte, my lakomci jsme mu ho naštěstí nedali.

Pan Hašek ovšem byl ovšem na rozdíl třeba od takové paní komisní povaha krajně nezodpovědná a značně nekomisní, tudíž i jako rusofil si počínal velice nedůsledně, a přímo hýřil všelijakými výrazy začínajícími od h, jež však Rusové, jak známo nemají, takže podobně jako Francouzi o hodně přijdou (jak podotkl pro změnu právnický rychlostudent Werich). Například jeho výrok o duševních gigantech (jako kdyby byl inspirován právě panem dvojitým exministrem) se bez h neobejde: Chtěl být gigantem, a zatím je jen obyčejné, hm: Rusové nemajíce h tomu chudáci musejí říkat pamjot, zatímco Francouzi, kteří tím pádem také o hodně přijdou, si musí vypomoci obyčejným merde.

Ostatně takoví Mayové, kteří podivným uzlem zobrazují jakési indiánské h, tomu říkají oymorol, ačkoli nemají pro změnu y.

Někteří lidé tedy komisní být přestanou, tuším právě ve středu.

Více než polovina členů akční komise pro rušení vysokých škol, nepřesně označované jako akreditační, totiž právě dosloužila (paní komisní předsedkyně se to ovšem netýká, ostatně přece dobře víme sami, co je věčné, a nemusí nám to napovídat nějaký Einstein).

Jaký by to jen musel být úžasný pocit, huhlat si cestou do zaslouženého zapomnění, jak pěkně jsme to zavařili těm dvěma tisícovkám studentů, jak hezky usilovně jsme se pokoušeli jim, uličníkům mladým, v naší demokratické radě starších pomoci tím, že jim překazíme to jejich studování a pošleme je do výroby. Je pravda, že takové radovánky, jako „70 000 inteligentů do výroby“ už dokonce ani paní předsedkyně, byť čelná česká marxistka, nezařídí, ale přece jen aspoň pár tisíc studentů by si mohlo napravit kádrový profil někde v továrně. Ostatně akce Kulak svého času (v roce 1951) přinesla vyhnání asi tří tisíc zemědělců, a to už je s dvěma tisícovkami plzeňských právnických studentů celkem srovnatelné. Tak pěkně se mohli manuální prací coby platní členové dělnické třídy převychovat, a díky bývalému panu ministru školství budou namísto toho nasávat buržoazní vědění a pro věc leninismu tak bude drtivá většina z nich ztracena.

« Zpět