Kompetenčně smutná

Ve vrcholící okurkové sezóně se zaleskly titulky: Západočeská Univerzita vzdává prohraný boj s exděkanem (ne se mnou) anebo Západočeská Univerzita obrátila a chce se s bývalým děkanem, kterého nový děkan korektně, transparentně, leč ouha, maličko protiprávně, vyhodil z práce, nějak domluvit.

Pomíjející fakultní náčelník je, jak jinak, v šoku (zdá se, že to bude poslední dobou setrvalý stav). Pokud si vzpomeneme, naposledy byl v šoku z toho, že nějaká právní kancelář napsala, že studenti nemohou za obsah učitelova notýsku ani bordel v knihovně a že je nelze trestat ani krutými fyzickými tresty, ani jinými tresty, které zákon nedovoluje stejně jako třeba bičování, například odebráním titulu (skromně bych podotkl, že normální člověk by byl asi v šoku, kdyby právníci řekli opak). Tak co by dnes nebyl v šoku z té omračující, šokující, neskutečné zvěsti, že i výpověď z pracovního poměru musí prý být dána v souladu se zákonem.

Když prohrajete soud, znamená to zpravidla dvě věci. Buď máte blbého právníka nebo máte blbé, zpravidla vylhané nebo neexistující argumenty. Můžeme hádat, jak to je? Naštěstí pan rektor aspoň den, dva před jednáním soudu ukázal věc univerzitnímu právníkovi, tedy opravdovému právníkovi, takže se ostuda pro tentokrát nekonala

Naposledy odebíračské vedení sestavilo pátrací tým na nalezení § 61 zákoníku práce (nenašli ho, protože se záludně schoval mezi § 60 a § 62, kde by ho logicky nikdo nečekal, takže univerzita už prohrála jeden spor s vyhozeným učitelem) a neinformovaný tvor (například já) by usoudil, že při jeho hledání pročetli aspoň pár paragrafů předcházejících (třeba jestli se § 61 lstivě neskrývá mezi § 2 a § 3).

Odebíračské pastýřské listy, svým hlubokomyslným obsahem jistě velmi blízké tvorům, kteří se kdesi pasou (proto je my ostatní pořád nějak nemůžeme pochopit), nám však mohly prozradit, že pátrači při hledání paragrafů postupují jaksi cik cak. Vyvodili například z oné dnes díky nim již proslavené věty z § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách: „vysokoškolský diplom a dodatek k němu jsou veřejné listiny,“ že na celém světě jediná Západočeská Univerzita může odebírat akademické tituly jako osvědčení, čímž doložili, že nejenže nedočetli až k odstavci 8 v § 57, podle kterého diplom není osvědčení, ale ani k odstavci 1 a 4

v témže § 57, podle nichž je diplom rozhodnutí vydané v podobě dokladu (a tedy není osvědčení).

Bádali tedy poněkud na přeskáčku, o čemž svědčí i poslední skvělý výrok, my nic, to univerzita. Při svém cik cak výzkumu totiž přeskočili zcela nezajímavý § 24 odst. 1 písmeno c) zákona o vysokých školách (podle kterého je za pracovněprávní záležitosti odpovědná fakulta).

Jak je vidět, bádání na přeskáčku vede k úžasným objevům nečekaných slepých uliček, no, a jak mi napsal jeden z Vás, při takových postupech buďme rádi, že nejsou lékaři.

Nicméně budiž nám (chabou) útěchou, že z různých ustanovení našeho právního řádu lze vyvodit závěry opravdu nečekané, dokonce šokující. Zatímco odebírači z věty „vysokoškolský diplom a dodatek k němu jsou veřejné listiny,“ nesprávně vyčetli, že na celém světě jediná Západočeská Univerzita může odebírat akademické tituly, zbytek světa z téže věty „vysokoškolský diplom a dodatek k němu jsou veřejné listiny,“ naopak správně vyvodil, že autor podobných moudrostí (pisatel odebíračských hanopisů) je, hm, jak bych to jen řekl nežalovatelně, osoba v právu hrubě nevzdělaná či ducha totálně mdlého, přičemž duchem se v této souvislosti nemyslí osvěžující ani jiné větry.

Prostě si skromně přiznejme, že našim právům vládnou velikánové vzděláním i duší (vším tím připomínající například Golema).

Pan exnáměstek je už znovu náměstkem (proto soudní spor tak šikovně přehodil na univerzitního právníka, aby si ho nemusel prohrát sám) a jistě se, slovy písně, z předchozích nezdarů poučí. Ne že by snad vymyslel elektrickou kytaru (zřejmě bychom třeli liščím ohonem ebonitové struny, aby nám kytara melodicky ohřívala vodu). Jen aby se, poučeni z předchozích nezdarů, nezhlédli v šaríji. Podle té sice občas někoho ukamenují (to se tady děje taky, i když kameny jsou naštěstí jen virtuální), ale podstatné je, že ajatoláh má vždycky pravdu. Kdyby to platilo u nás, to by se exděkan nestačil divit.

P.S. V souvislosti se zhudlařeným soudním sporem probleskla kompetenčně nesmírně smutná zpráva, která by určitě neměla zapadnout. Někdy počátkem srpna (že by třetího?) prý přestane být ministr spravedlnosti služebně podřízen ministrovi školství.

« Zpět