Kompromis

Už víme, že skvělý pan mediální ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti za nic nemůže, a to zásadně a nikdy.

I když s ním švýcarský velvyslanec mluvil osobně o nějakých dvanácti miliardách zatoulaných do jeho horské vlasti, o nic přece nešlo. A my mu musíme, rozradostněni tím, jakého máme skvělého a totálně nevinného ministra, dát plně za pravdu.

Dovolil jsem si (v úvaze Rossetská) přetisknout článek 2 Dohody se Švýcarskem, podle které ve věcech právní pomoci jedná se Švýcary Ministerstvo spravedlnosti, jenže, ouha, vážení, výhradně francouzsky.

Což pan ministr neumí, takže dialog francouzsky probíhat nemohl, tudíž nebyla korektně a transparentně naplněna litera smlouvy, takže pan ministr logicky za nic nemůže.

Krom toho nám lapidárně vysvětlil, že informace nebyla určena jemu, ale Ministerstvu spravedlnosti, což jak jistě chápete, je zcela zásadní rozdíl (copak jste už z jeho mnohaletého chování nerozpoznali, že s Ministerstvem spravedlnosti nemá opravdu nic společného?).

Rozdíl, jaký známe už z časů, kdy jedna komisní dáma pevně svírala zákonnou mlčenlivostí semknuté rty, aby nevydala ani nezákonného hlásku, ačkoli jako politoložka, od úřednice ovšem zcela odštěpená a odlišná, prozradila, i co nevěděla, přesněji, hlavně to, co nevěděla (za to si to ale moc pěkně vymyslela).

Což nás zase jednou přivádí k oné obrovité mediální bublině, kterou vyfoukla (znáte to: děti, pozor, novina, přiletěla bublina…), a která se občas nazývá kauzou plzeňských práv.

Kdybych já byl žurnalistou, tedy ne tím, který podle Wikipedie nebo médií žije či žil s ministrem spravedlnosti, ale nějakým normálním, míněno obyčejným, nepodjatým a nezainteresovaným, měl bych opravdu velkou spoustu otázek.

Pamatujete si ještě, jak se pan ministr pěkně (jako vždy, jako vždy) učesal a v lesku televizních kamer se vydal podat trestní oznámení na své zlotřilé předchůdce v děkanské židli (což, vybaven touto skvělou zkušeností, činí dodnes ohledně všech svých předchůdců)? Protože novopečenský pan studijní proděkan dost dobře nemohl udělat totéž (pěkně se učesat), vzal si sebou aspoň hodně fotogenický batoh.

Státní zástupkyně, jež se kupodivu cítila vázána čímsi pro pana ministra a jeho příručního proděkana zcela nepodstatným a nepochopitelným, totiž zákonem, je vyzvala (jak se kdesi psalo) k doplnění jejich neprojednatelného blábolu. Noviny nepsaly, jakou lhůtu k tomu poskytla, nicméně se skromně domnívám, že asi nešlo o lhůtu do konce světa v prosinci 2012 (nevíme sice, o jakou lhůtu tehdy šlo, ale víme, že doplnění jaksi nikdy, nebo aspoň dosud, nedorazilo).

Tady se ale možná věc dá vysvětlit. Vzhledem k obzvláštní, až nezvyklé, stupiditě vývodů v onom skvělém dokumentu a navazujících novopečenských prohlášeních (veřejným činitelem jsou učitelé proto, že občas podepisují veřejné listiny, protože veřejným činitelem je přece každý, kdo podepisuje veřejné listiny, například doručenky, asi jste si nemysleli, vážené veřejné činitelky a veřejní činitelé, jak jste důležití, když dostanete obyčejný doporučený dopis?) se vysvětlení celkem nabízí: událo se to 30. dubna 2010, tak šlo asi o pozdní apríl?

Když se téměř archeologicky ponoříme do minulosti, zjistíme, že novopečenci si sice navymýšleli všelijaké nepravosti svých předchůdců, ale například se mnou se dohodli na skončení pracovního poměru po slibu, že nebudou šikanovat studenty ani učitele, neb jim jde jen o moc a funkce a ne o to někomu ubližovat, a s bývalým panem děkanem, kterého sice napřed zkusili vyhodit, se nakonec dohodli taky (další pracovní spory univerzita dílem prohrála, dílem se radši opět dohodla).

Jako užvaněný právník nemám dar lapidárních prohlášení (na rozdíl třeba od politologa pana Tomského, který hlubokou pravdu sdělil jedinou větou: „Profesorce Dvořákové kape na maják“ v Parlamentních listech.cz ze dne 6.ledna 2012), tak budu citovat jednoho ze svých vzácných kolegů: Zajímalo by mě, jestli si to fakt úplně všecko vymysleli, nebo jsou fakt tak blbí, že ani neumí napsat výpověď?

Já jsem muž kompromisu. Proč bolestně volit mezi jedním a druhým, když může platit obojí?

« Zpět