Komu čest?

Komu čest? No přece tomu!

Prostě komu čest, tomu čest.

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti vždycky pozorně naslouchal hlasu svého lidu, (zejména těch dvou či tří spolupracovníků, kteří mu prý, ač to zní neuvěřitelně, opravdu věřili). A musíme mu přiznat, že se od této své skálopevné zásady neodchýlil ani nyní.

Notorický pan exministr vždycky říkal, co chtěl lid slyšet.

Chtěl lid slyšet, že náramky budou do roku 2007? Pan exministr to řekl, a rád. Chtěl lid slyšet, že má být ten či onen zlolajný státní zástupce odvolán, dehonestován a zničen? Pan exministr se toho rád podujal bez ohledu na to, že ho před nedávnem sám do funkce jmenoval. Chtěl lid slyšet, že tak jako za Gotwalda zúčtujeme s prožluklými inteligenty a pobereme jim majetek i tituly? Pan exministr se rád podujal pro začátek aspoň toho druhého. A neodbočil od důsledného respektování všelidové vůle ani v dnešní horké současnosti.

Nevěříte?

Notorický pan exministr přece v lítém krajském boji o mandáty slavně a přesvědčivě porazil svého protikandidáta drtivým poměrem 15:15 a vztáhl tudíž zaslouženě ruku po palmě vítězství, představované v tomto případě hejtmanskou funkcí. Protože s ním ovšem nikdo do koalice (celkem pochopitelně) nechce, nemůžeme před dvaadvacátou hodinou výstižně popsat, co obdržel namísto oné zasloužené funkce. Takže se dnes dal vidět, ba i slyšet, že nejspíš z politiky odejde a bude nadále pečovat o obrazy, zejména ty od Františka Kupky.

My si samozřejmě můžeme připomínat, co všechno pro nás vykonal a co všechno nás naučil.

Jak získat bezproblémově akreditaci, ba co víc, i pochvalu (domluvit se s notorickou paní komisní předsedkyní, podle které v leninském duchu komise nekontroluje, ale zneškodňuje, že za akreditaci bude protikorupčně zvolen někdo, s kým se jí dobře pije, jak se sám pochlubil na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“).

Jak ochránit podnikající občany před nemístnou státní buzerací (například prosadit v trestním zákoníku zrušení trestu za nepovolenou výrobu lihu, vždyť koho by v moderní společnosti ještě napadlo pančovat alkohol?)

Jak překonat nezaslouženou oblibu díla bolševického komisaře, který však neplnil stranický úkol nepít alkohol a navíc si ze všech jen dělal legraci (aneb oblibu díla Josefa Haška)? Například prosadit nový občanský zákoník, naplněný moudrostí vpravdě švejkovskou a přitom ještě mnohonásobně tlustší nežli Haškův román.

„Was is das, meine Herren?“ táže se například haškovský plukovník poté, co tamní kocour udělal plastickou mapu bojiště ještě plastičtější, takže se mu cosi nalepilo na názorně ukazující prst.

„Wahrscheinlich Ketzendreck,“ odpověděl za všechny zdvořile tamní hejtman, a my už se znalostí nového občanského zákoníku víme, že ono nalezené cosi je potřeba odevzdat obci, jež provede veřejnou dražbu nálezu, který nelze dost dobře skladovat (srov. § 1054 odst. 2 nového občanského zákoníku).

Ale s tím vším bude konec, neboť notorický pan exministr je poslušen hlasu lidu.

A lid přece v průzkumu veřejného mínění, o němž média referovala 26. tohoto měsíce, dospěl z 88% k závěru, že lidé vstupují do politiky jen kvůli penězům a funkcím.

A hejtmanská funkce nebude, takže všelidové přesvědčení (nebo aspoň 88%lidové přesvědčení) velí: pryč z politiky!

Notorický pan exministr tudíž dal vědět, že už má splněno.

Že by nás opravdu čekal smutný život, v němž by nám někdo desetkrát denně nehlásal slovo reforma?

Jen s tím Kupkou, jehož obrazy by měl pan exministr střežit, si nejsem tak docela jist. Přece jen studoval výtvarné umění o něco kratší, nežli standardní dobu studia…

« Zpět