Konečně

Mnozí mi vytýkají, že zásluhy bývalých novopečenců, případně celého odebíračského hnutí (novopečenci plus jeden) v některých oblastech přeceňuji (například objevy, že rok má tisíc dnů, protože 126 dnů je podle odebíračských paaktů 0,126 roku, a přitom 14 měsíců, protože podle týchž literárních pokladů je 28 měsíců dva roky, čísla jednací viz ve včerejší úvaze), zatímco v jiných, snad v rámci jakési vyváženosti, je naopak nedoceňuji.

Onou dosud zcela nedoceněnou (pomineme-li nějaký ten milion ze školní pokladny, použitý na základě neexistujících faktur jako zcela nedostatečný honorář) oblastí je například přijímací řízení, které Velký odebírač vyřešil tak, že se všichni včetně profesionálů zabývajících se zmíněnou problematikou dlouhodobě musí studem zahrabat hluboko pod zem, pokud možno někde v kolejišti či hnojišti.

Nenechme tedy zapadnout onu dosud nezmiňovanou geniální konstrukci (kajícně přiznávám, že jsem si z ní dělal velikou legraci, například v úvaze Rušivě hloupá z letošního 23. února, kterou jsem navíc posílal ještě z takové podivné, neuvěřitelné, obskurní země, kde mývalové a leguáni běhají dokonce po chodbách vysokých škol, zatímco politik se k vysoké škole nesmí ani přiblížit, natož aby na ní třeba se vší politickou moudrostí a prozíravostí panoval). Vzpomenete si? No přece: ve vzorech odebíračských paaktů je napsáno, že ten, komu bude zrušen diplom, se stane studentem.

A jakýže diplom to má být zrušen, aby z nestudujícího smrtelníka vznikl smrtelník studující? Sama univerzita si naobjednávala spoustu renomovaných analýz, podle nichž vysokoškolské tituly nelze odebírat, ba ani vysokoškolské diplomy rušit, a některé z nich dokonce sama zveřejnila, než jí přišlo poněkud podivné platit statisíce, ba i miliony někomu, kdo sepisuje bludy o odebírání titulů, a přitom vystavovat expertizy konstatující svorně, že to není možné (vyřešila to sice šalamounsky, avšak poněkud marnotratně: skryla totiž expertizy a za bludy platí dál). Takže zrušení vysokoškolského diplomu, ostatně právně zcela nemožné, nebude tím správným krokem, aby se někdo stal studentem. Zbývají nám však všechny ostatní diplomy.

Takže, milí uchazeči, do toho. Najděte si nějaký diplom za to, že jste v první třídě donesli do školy nejhrbatější bramboru nebo nejdéle seděli s rukama za zády, případně si nějaký za něco namalujte, obřadně jej zrušte třeba spálením nebo roztrháním, sepište o tom pokud možno notářský zápis, a hurá, jsou z Vás studenti.

Jenže si musíte pospíšit, dokud do toho ještě mají bývalí novopečenci aspoň trošičku co mluvit.

Což nejspíš nebude tak dlouho, jak to ke všeobecné hrůze donedávna vypadalo. Zatím až dosud halasně povykovali, že odejdou kamkoli nebo aspoň kamsi, v bláhové a marné naději, že je snad někdo bude přemlouvat, aby tak nečinili.

Nyní však zcela zásadně změnili taktiku a po několika tisících marných slibech odchodu (některé z nich dávali ještě i mému děkanskému předchůdci) se rozhodli pro neprodlenou realizaci.

Samozřejmě opět v (naprosto marné) naději, že se za nimi jejich opuštění kolegové budou plazit blátem po kolenou, či spíše po břiše, a volat žalostně hlasem velikým: Karle, to přece nemyslíš vážně, kdo by nás tu pomlouval, kdo by nám vyhazoval studenty, kdo by nám snižoval platy, kdo by vyhazoval i nás všechny, kdo by nám dělal ostudu, kam jen se podíváme, proboha, vrať se.

Obávám se však, že normální učitel sice skutečně padne na kolena, ale bude děkovat nebesům a se slzami dojetí a hlavně radosti mumlat či naopak halasně vykřikovat: Konečně!

« Zpět