Kostlivčí

Takový kostlivec vypadá celkem transparentně. Ale ve skutečnosti může být průhledný asi jako tlustá, středověká zeď.

Je to opravdu zvláštní, že když děláte něco na určitém místě, vypadáte jako totální blb, zatímco když to děláte jinde, můžete kupodivu vzbuzovat úplně jiný dojem. Ale jsou pro změnu i takové činnosti, jež působí úplně stejně, ať je vykonáváte kdekoli.

Jistě si samozřejmě vzpomenete, jak blahé paměti špičkový komik hledal aluminiový klíček ne tam, kde ho ztratil, ale úplně jinde, totiž tam, kde ho sice neztratil, ale kde nebyla taková tma.

Jistě si vzpomenete na výrazně sofistikovanější humorný výstup pana notorického exministra, který svého času jako teprve jednoduchý exministr (míněno, že tehdy byl z funkce vykopnut teprve jednou) lezl v záři televizních kamer na plzeňské právnické fakultě pod skříň a hledal tam rigorózní práci, která tam samozřejmě nebyla (tak podařenou scénku je přece opravdu těžké zapomenout)

Když ovšem pan notorický exministr lezl ve svém ministerském intermezzu už jako ministr kmotrovské spravedlnosti na ministerstvu nikoli pod skříně, ale do skříní, slavil naopak nemalý úspěch, protože v nich, jak známo, objevil české hodinky, jimiž chtěla jeho předchůdkyně zcela nekorektně obdarovat své zahraniční hosty a partnery, například tuším kdesi v Brazílii.

Jestlipak nakonec nechtěla ministry spravedlnosti spřátelených zemí, případně jiných zemí, těmi tikajícími dárečky korumpovat?

Jestli nakonec nešlo o korupci, když se někteří rozhodli panu ministru kmotrovské spravedlnosti odvděčit za jeho nehynoucí zásluhy vykopnutím?

Díky notorické paní komisní víme, co není korupce. Korupce totiž podle ní není rozdělovat miliony někomu, kdo sedí v rozdělujícím grémiu vedle ní. Korupce podle ní není nabízet akreditaci za svobodné zvolení někoho, s kým se jí dobře pije, do akademické funkce, do které by jinak byl nevolitelný (což nakonec byl stejně).

Díky panu notorickému exministrovi také víme, že rozdat dvacetitisícové odměny studentům, kteří ho volili, není korupce, pokud jsou ony tisíce dávány z horoucí lásky.

Takže víme, co korupce není.

Ale co ta korupce tedy je?

No, hlavně, že aspoň víme, že kostlivce je lépe hledat ve skříní, nežli pod ní.

Navzdory tomu, že těžko může být něco transparentnější, nežli kostlivec, pan současný notorický exministr svou předchůdkyni po zásluze odsoudil.

Historie i žhavá současnost nám však ukazují, že jde vlastně o takovou exministerskou tradici: jen má pan notorický exministr zřejmě o dost větší skříně, vejde se mu do nich totiž klidně i celý starý, zachátralý dům.

Zatímco z hanebně malých skříní jeho předchůdkyně padali kostlivci se zdvořilými pozdravy: Dobrý den, já jsem kostlivec, bydlím tu ve skříni a jmenuji se Hodinky, dnes totiž vypadávají kostlivci, kteří říkají: Dobrý den, já jsem kostlivec, bydlím tu ve skříni a jmenuji se Vidnava.

Neboť třeba Reflex, nebo i server Virtually, nám přinášejí objevné stati na téma: Vidnava: Pospíšila a Bradáčové kostlivec ve skříni.

« Zpět