Královna komiků

Jak jsme si včera napsali, Akreditační komise nenašla, jak potopit plzeňská práva, a tak odsunula své rozhodování na červen.

Komik, který opravdu dlouho (a dobře) bavil svět, skoro nikdy nechce odejít.

Komik, který úspěšně bavil svět svým představením, nejenže nechce sám zmizet v propadlišti dějin, ale nerad se loučí i s oním úspěšným kusem.

Vždyť co když se ten další vůbec nepovede a velký umělec bude jen tupě zírat na udivené a stále více se protahující tváře diváků, nikterak nechápajících jeho vysoce inteligentní průpovídky?

Sláva je prostě jed, který člověk snáší jen po maličkých dávkách.

Řekl to sice krajně podezřelý rychlostudent práv (prach jeho právnického rodiče, který ho podporoval na právnických studiích celé dlouhé dva roky, se jistě chvěje, aby se o synkovi nedoslechl někdo ze zavilých, až urputných, odebíračů titulů, třeba Klement Gottwald, nebo snad onen poněkud obézní exministr spravedlnosti, jenž v jeho šíleném nápadu nalezl takové zalíbení, soudruh Čepička), nějaký Honore de Balzac.

Je samozřejmě otázkou (případně maličko polehčující okolností), zda pan notář a spisovatel mohl znát typy jako je třeba notorická paní předsedkyně. Mezi jeho slavné citáty sice patří i takové, jako: Každá žena lže, anebo dokonce: Nenávist má mnohem lepší paměť, než láska, na druhou stranu ale určitě neuměl ani rusky (byť mluvil jazykem, který rovněž nemá h, pročež taky o hodně přišel, jak pravil rychlostudent práv Werich), ani vědecký komunismus, takže kdo ví?

Všechno se přitom vyvíjí, jak jsme si psali včera.

Něco samozřejmě zůstává stejné, ba přímo konstantní, něco se mění. Lenin třeba byl nazrzlý, nepěkný, nesympatický, netolerantní, zlostný a mstivý, ale na druhou stranu celoživotní abstinent, který chtěl být právníkem (ba co horšího, dokonce advokátem kdesi v Samaře), k čemuž by se hrdé nositelky jeho odkazu jistě nesnížily.

Král komiků byl sice nevinně, ale na základě přání veřejnosti, halasně vyjadřovaného veřejností přítomnou v pražské městské knihovně, kde ho na několikátý pokus odsoudili za kolaboraci, potrestán vězením, ačkoli radši propadl u zkoušek z němčiny, aby nemusel hrát v německých filmech.

To by se samozřejmě moderním královnám žánru nikdy nemohlo stát, už proto, že excelovaly z ruštiny, nikoli z podivného jazyka germánského.

Ale na druhou stranu se Vlasta Burian v rámci svého osobního odboje proti c.k. mocnářství skrýval čtyři roky u známého ševce, aby nemusel na vojnu bojovat za císaře pána a jeho rodinu.

A notorická paní předsedkyně se během svého osobního odboje proti komunistické totalitě také pečlivě (i když jistě transparentně, to samozřejmě!) skrývala.

Protože však od časů skrývání Vlasty Buriana u obuvníka Řehůřka (se kterým navíc dlouhé roky pochlastával) doba pokročila a nastal tudíž náležitý pokrok, skrývala se samozřejmě nejen transparentně, ale také přísně vědecky.

Na základě nejnovějších vědeckých poznatků oné doby (tuším, že stále platných) se skryla přímo uprostřed (ať již v srdci či jiném orgánu) bojovného svazku nejuvědomělejších občanů (což byla podle definice v tehdejší ústavě jakási KSČ).

Neboť v oné, byť velice dávné době, se už vědělo, že největší tma je přece vždycky pod svícnem.

« Zpět