Křiklouni dementi

Nedívali jste v poslední době třeba, co má paní komisní na rukou? Nebo za nehty?

Když se podíváme na fotografie třeba u úvahy Ilustrovaná II, nevšimnete si něčeho nápadného na oněch něžných komisních prstech, třímajících radostně sklenku vína? Nejsou třeba trochu zčernalé, například poněkud ohořelé?

I kdybychom tisíckrát chtěli, nebo naopak vůbec nechtěli, neubráníme se prostě tomu, abychom své bližní, tu po zásluze, tu jinak, hodnotili.

Někdy nás napadá nějaké to hodnocení, jindy třeba i pranostiky. Už kdysi dávno jsme si například připomínali, že na svatého Řehoře žába hubu otevře, čehož jsme si však nejspíš v pondělí 12.března (kdy má Řehoř svátek) nevšimli, protože už od 1. února, kdy nejmenovaná občanská komise dostála svému leninskému poslání (komise totiž podle Vladimíra Iljiče nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje) a poněkud v rozporu se svým akreditačním názvem se rozhodla jako vždy neakreditovat, si na nás doširoka neotvíral ústa sympatický obojživelník, ale něco daleko horšího.

Taky už jsme si připomínali, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, jakož i to, že po teplém Markovi poznovu se ochladí. To o takovém svatém Jeronýmovi moc pěkných pranostik nenajdete (co by taky chtěl, když to byl ochránce práv, jen sám Bůh ví, zda ne dokonce i těch plzeňských, a stal se nakonec i patronem studentů, kdoví, zda ne i těch z plzeňských práv). Našel jsem jen: svatý Jeroným snadno zatopil (případně svatý Jeroným bez dřeva zatopil, nebo taky: připravuj se na zimu o svatém Jeronýmu), což s jeho úkolem patrona studentů zas tak moc nesouvisí.

Krom toho, že nevíme, zda ve volném poustevnickém čase náhodou nehřešil se svatou Pavlou (jak tvrdili jeho nepřátelé), měli bychom mu však přisoudit nějakou lepší pranostiku. Například, že o svatém Jeronýmu si i vážný dělá psinu (případně vážná)?

Anebo to snad bylo jinak, a o svátku svatého Jeronýma mluví pravdu i ti, kdo by to v jiný den neudělali, ani kdyby jim nehty či vlasy, případně zuby, trhali?

Takže teď prostě nevím, zda ti křiklouni dementi, především naše známá paní komisní šéfová a hrstka těch, kterým se s ní dobře pije, měli pravdu na svatého Jeronýma, anebo si z nás tehdy jen dělali bohapustou legraci?

Vzpomenete si ještě třeba na předloňský svátek svatého Jeronýma (tedy 30. září 2010)?

Paní předsedkyně Akreditační komise, mohutně posilněna, jak jinak, než nezměrně opojným znovujmenováním, tehdy hrdě, pyšně prohlásila, že plzeňská práva jsou definitivně očištěna a že za ně dá ruku do ohně.

Reformy se podle ní zcela neodvolatelně podařily, ba dokonce vydařily (a protože dvě ze tří jsem zaváděl ještě já, měl jsem z toho tehdy opravdovou radost, ta třetí byla sloučení několika funkčních kateder do jedné obří nefunkční, což se neosvědčilo, podobně jako tehdejší vedoucí tohoto podivného patvaru, který se nám nakonec odvděčil překladem starogermánských textů do ještě starší češtiny, nazvaným nový občanský zákoník).

Ať se na ty fotky dívám sebedéle (nic příjemného, věřte mi), pořád nevidím, že by ty prsty něžně ovinuté kolem číše vína byly aspoň začouzené. Tak proč je třeba vyvolávat do světa, reprezentovaného ušima nového pana ministra, spolu s ostatními křiklouny své věčné dementi?

« Zpět