Krmte ptáky, prosím

To jsme si v minulých týdnech žili!

Prožívali jsme nebývale vyostřenou, mediálně řádně pepřenou, volební kampaň před prezidentskými volbami, a to blaho: nikde nebylo slyšet notorickou paní komisní, natož pak notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti.

Bylo to vypjatá, hektická doba, kdy šlo mnohým o mnohé, ne-li téměř o vše.

Byli jsme svědky toho, co jeden z bloggerů nazval zrůdnou válkou písmen.

Byli jsme ovšem také svědky toho, že pokud vystoupil ten či onen na podporu jednoho či druhého kandidáta, promptně to schytal pokud možno od všech (jeden známý herec se nad tím pohoršoval výrokem, že kdo nevolí toho podle ostatních pravého, hned tady dostane přes hubu, a další známí herci se pohoršovali výroky ještě podstatně peprnějšími).

Podstatné ovšem je, že pokud vystoupil ten či onen na podporu jednoho či druhého kandidáta, promptně to schytal, takže není divu, že se statečností sobě vlastní se například notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti zahalil do hávu tajemného mlčení a svůj názor nám prozradí, až to bude opravdu bezpečné.

Notorická paní komisní zatím ještě pořád (naštěstí) piluje odhady, kdo by tak mohl prezidentské volby v druhém kole vyhrát (případně pracuje na překladu leninských pouček, jež by jí při této zásadní věštbě mohly být důležitým vodítkem, samozřejmě z ruštiny).

Aspoň že zatím nemate národ jako nedávno.

Skoro by se totiž zdálo, že odvrhla veškeré své dosavadní názory a postoje, neboť kdesi vyslovila, že všichni lidé by měli mít možnost maximálně realizovat své schopnosti (ačkoli až dosud v čele své akční občanské komise pro potírání vzdělání a vzdělanosti tvrdě prosazovala pravý opak).

Co kdyby se teď ještě vrátila od geniální matematiky pana vždy náměstka (podle jehož erárně rozeslaného psaní univerzitního č.j. R-377–10 je pětičlenná komise, jež je schopna se usnášet za přítomnosti poloviny členů, usnášeníschopná, jen když jich dorazí šest, neboli: pět děleno dvěma je, jak jinak, přece šest)? Tento způsob výpočtu si notorická paní komisní nebývale osvojila, když z moci úřední prohlásila, že dvacet pět (docentů a profesorů na plzeňských právech) je méně než třináct (docentů a profesorů na právech olomouckých), ba dokonce méně nežli 1,5 (neboť filozofům stačí dvanáct docentů a profesorů na pohodovou akreditaci hned osmi studijních programů).

Vzpomeňme ovšem, že už pan premiér ji svého času uznale označil za čelnou českou marxistku, a Karel Marx si přece osvojil Hegelův zákon negace negace (po nějaké skutečnosti přichází její popření, po něm však zase návrat k původnímu, byť zpravidla na vyšší úrovni). Že by se tedy cestou marxistické negace negace vrátila k normálním počtům? Jen nevím, zda by to byl návrat sice k původnímu, ale na vyšší úrovni, když poznat, které číslo je menší a které větší, se učí ve školkách pětileté děti (jak mi prozradil kolega pediatr).

Každopádně kdyby se náhodou vrátila k těmto zcela neoriginálním, tuctovým počtům, ztratili bychom důvod na těchto stránkách oslavovat její samozřejmě plně standardní, leč jinak hrubě neobvyklé počínání.

Dovoluji si taky připomenout, že po volebním víkendu se k volbám vyjadřovala celá řada uznávaných osobností.

Rád bych tlumočil (cituji, tak snad nejde o plagiátorství, ale měl bych se možná ještě pro jistotu zeptat jednoho bývalého pseudostudenta, který například vynalezl hnusný zločin porušování vlastních autorských práv autorem samotným) výzvu pana Václava Cílka, proslulého geologa. Píše, jak při volbě prezidenta pochopil, že je třeba dělat něco pozitivního.

Krutá zima je krutá například pro ptáky, „proto prosím lidi, ať je dokrmují,“ napsal.

To jsme si v minulých týdnech žili!
Prosím, krmte ptáky, kteří neměli to štěstí.

« Zpět