Kroužení

Každá správná teorie je nejprve zesměšňována, potom vážně odmítána, následně ostatními diskutována a poté ostatními přijata (přečetl jsem si to v textu Nielse Bohra, který se však sám k autorství nehlásí). Zřejmě jsme tedy pokročili někam k fázi dva a půl. Na IHned si totiž můžete přečíst seriózní úvahu o vysokém školství, ve které se praví, že akreditační proces se změnil v byrokratické šílenství (autor ovšem není sebevrah a dodává proto, že jinak je Akreditační komise užitečná).

Téhož dne se objevuje ministerská úvaha na téma, že vysokých škol je moc a články o tom, že ministryně dává zelenou odebírání titulů z plzeňských práv.

Vzpomínejme: původně ministerstvo vymyslelo, jak na to, potom se tomu všichni smáli a tak se zadaly různým právníkům různé analýzy a teď to dopadlo tak, že se ministerstvo pokorně vrací ke svému původnímu nápadu. Tady ovšem ve fázi dva a půl nejsme, špatná teorie nebyla přijata ostatními, jen se k ní pokorně vrátili její autoři, protože je nic lepšího nenapadlo.

Dovolil jsem si upozornit na slavný výrok perského krále, který byl ve filmu zobrazen jako mladý plešatý úchyl, o tom, že bojovník, který nemá nepřítele, si ho musí vyrobit.

A tady navíc někteří držitelé plzeňských práv udělali tu práci sami za něj: třeba dr. Telecký si odebrání titulu jistě zaslouží, protože na šéfku Akreditační komise podal žalobu a navíc i trestní oznámení. Žalobu jsem podal navíc i já, takže si odebrání titulu bezpochyby zasloužím taky, ale protože žádný titul z Plzně nemám (mám dva z Prahy, jeden z Brna a jeden z Bratislavy), je třeba ho odebrat alespoň mému kolegovi (co na tom, že toho napsal víc, než řada jiných absolventů dohromady).

Alespoň že ukrajinské máslo teče po ministerských hlavách tak hustě, že už se nehrají nesmyslné karty nostrifikací a podobně.

Bohužel asi pokračování příště.

« Zpět