Kudy z

nudy zrovna ne, kudy z daru, toť to, oč tu běží

Jak jsem se tak brouzdal sluncem zaplaveným městem, narazil jsem na nějaké oddané mladé lidi: tedy netuším, zda byli někomu oddaní, ale byli právě oddáni, neboli byli novomanželé.

Jak tak nakládali do auta haldu svatebních darů, připomněl jsem si (typická profesionální deformace) všeobecně oblíbené ustanovení § 2068 odst. 1 nového občanského zákoníku.

Upadne-li totiž dárce do nouze, může dar odvolat a chtít ho zpátky, případně chtít peníze, nebo aspoň výživné.

Samozřejmě nechci vyvolávat větší paniku, než je nezbytně nutné (i tak je nutné až dost), takže opravdu o vánocích nemusíte zděšeně počítat, komu zase budete muset platit po letech výživné za to, že Vás právě teď obdaroval.

Vždyť nový občanský zákoník je přece hluboce promyšlená norma, jejíž autoři na možné problémy předem pamatovali a vyrobili pro nebohé obdarované spoustu zadních dvířek, jimiž mohou zchudlému dárci uniknout (některá jsou však, pozor, jen maskovaná zeď!).

Jedna taková vrátka však máme rovnou v § 2068, pro změnu v odstavci druhém, takže můžete být úplně klidní:

Obdarovaný totiž nemá povinnost ani vrátit dar, ani namísto něj platit cenu daru, ba ani výživné (občanský zákoník velkoryse umožňuje jeho placení v naturáliích, neboť „obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba,“ jak moudře praví druhá věta § 2068 odst. 1) „je-li sám v obdobné nouzi jako dárce.“

Takže vidíte, řešení máme přímo na dlani, vůbec nezoufejte, buďte v naprosté pohodě: klidně si zchudnete a upadnete do nouze a páni dárci si na Vás nepřijdou. Jen pozor, nesmíte to upadnutí do nouze odbýt, musíte totiž upadnout do takové nouze, abyste neměli ani na nutnou výživu vlastní, o dětech a manželkách nemluvě.

Jiná vrátka jsou však jen pouhý matoucí klam. Přečtete si třeba v § 2070, že „právo odvolat dar nepřechází na dědice.“ Počkáte si tudíž na laskavého dárce pro jistotu kdesi za rohem a myslíte si, že po jeho pohřbu už máte vystaráno, a že už Vám dar nikdo nevezme. Ouha: ten zapeklitý § 2070 pokračuje tím, že „ten, komu je dárce povinen výživou, má právo požadovat za stejných podmínek, aby mu obdarovaný doplnil to, čeho mu dárce nemůže poskytnout.“

To už je asi přece jenom lepší pořádný nevděk. Podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku ublížil-li obdarovaný dárci (úmyslně, z hrubé nedbalosti nebo tak, že porušil dobré mravy), dárce může dar pro nevděk odvolat, ale pozor: jen do jednoho roku ode dne, co mu obdarovaný ublížil (§ 2075 odst. 1), je-li dar odvolán později a obdarovaný to namítne, soud k odvolání daru nepřihlédne (§ 2075 odst. 2).

Jen jestli to náhodou není návod, jak přesně ubližovat dárcům?

Tak, aby rok nezvládli ani ústně, ani písemně dar odvolat.

Tak mne napadá, že z dobroty srdce či nějakých podobných podmínek (pro peníze a tak) nám autoři nového zákoníku darovali tento skvělý kodex.

Nešlo by radši, než upadat do hluboké nouze, zkusit nějaký ten nevděk?

« Zpět