Kudy z nudy

Kudy z nudy bádáme občas všichni, kudy z hlouposti, nad tím bádají ministři.

Regionální západočeský tisk přinesl zprávičku, že zhruba šedesát plzeňských studentů se rozhodlo využít ustanovení správního řádu a domáhat se vyslovení nezákonnosti rozhodnutí pana školského ministra, jemuž se nezdálo být v pořádku rozhodnutí, v němž si jeho předchůdce dovolil vyložit slova: „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ tak, že Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko.

To bylo ze strany dřívějšího pana ministra samozřejmě naprosté nepochopení úplně všeho. Zmíněný těžce pomýlený závěr vychází z naprosto nesmyslného, ba až nehorázného, předpokladu, že paní notorická komisní rozhoduje podle rozumu a zákona, když ona sama přece veřejně prohlásila, že je minimálně na zákonu zcela nezávislá a od pana premiéra a z Lidových novin zase víme, že ona notorická paní předsedkyně přece rozhoduje podle svých pocitů a známostí.

Není to tak dávno, co jsme si připomněli, že když současný pan ministr ve veřejném zájmu notorické paní předsedkyně a s plným respektováním jejích pocitů (podle nichž rozhoduje, jak pravil pan premiér, a které jsou oním veřejným zájmem, jak pravila, pardon, napsala, ona) zrušil lidské a spravedlivé rozhodnutí svého předchůdce dlouho po uplynutí všech zákonných lhůt, možná nečekal, že to bude muset odůvodňovat právě studentům, kteří na rozdíl od pana notorického exministra spravedlnosti a jeho náměstků umí ve správním řádu hledat (a navíc se v něm dokonce hledat nebojí) a kteří coby dotčené osoby proti jeho nezákonnému postupu brojí svým rozkladem. A po něm nejspíš žalobou.

Vědí totiž (nebo se to aspoň učí), že soudy jsou povinny „poskytnout skutečně efektivní ochranu před nezákonnými postupy správních orgánů“ (jak rozhodl Ústavní soud v nálezu sp.zn. III.ÚS 542/2009).

Podle § 96 odst. 1 správního řádu mohl ministr zrušit rozhodnutí svého ministerstva, pokud by je považoval za nezákonné, do dvou měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl. Protože to rozhodnutí pan dřívější ministr přečetl do televize, můžeme zřejmě usoudit, že se o něm tím pádem právě ten den (letošního 9. března) i dozvěděl.

Na rozdíl od paní komisní, která je podle potřeby tu mlčenlivou státní úřednicí, zatímco jindy je zase upovídanou politoložkou, která se s onou úřednicí ani nezná (možná ji ani nemá ráda?), neprojevil totiž bývalý pan ministr školství žádnou snahu o rozdvojení či jiné rozpolcení své osobnosti ani o jiné radovánky tohoto typu.

Vzhledem k tomu, že nový pan ministr se rozhodl udělat notorické paní komisní radost tučným porušením zákona a jal se rozhodovat až v létě, nebude se zřejmě příliš hodit geniální výpočet pana náměstka nejrůznějších ministryň, nyní i ministra, že třináct dní je 0,3 roku (podle univerzitního č.j. R-594–10 totiž absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, vytkl, že mu chybí do doby čtyř let studia 0,3 roku, neboli čtyři měsíce).

Pravda by se ovšem mohla skrývat pod č.j. R-595–10.

Podle tohoto objevného letáku totiž od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku neboli 43 dnů, jak pan notorický náměstek objevil právě pod univerzitním č.j. R-595–10).

V takovém případě přece i od března do července neuplynulo víc než necelý měsíc, takže pan současný ministr rozhodoval nakonec možná předčasně? Že by se nakonec ještě ukvapil?

« Zpět