yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Jen si zkuste představit, jak by život vypadal, kdyby i jiné profese měly tolik štěstí jako právníci.
Musíme si přitom připomenout, jak svého času na nejmenované právnické fakultě kdesi na Západě Čech řešili řešitelé nejen jak vytvořit ideální školu zcela bez studentů a kromě nich i bez učitelů, ale také jak vytvořit skutečně moderní terminologii a jak podřídit současný život těm nejmodernějším trendům, jejichž na výsost moderními nositeli vždy byli.
A tak zatímco po oznámení, že dorazil jakýsi mail, moderně a zdvořile volali, ať tedy vstoupí, když už se sem trmácel, a dá se zatím kafe, bádali co se stane, přenechá-li zapůjčitel něco vydlužiteli (§ 2390 našeho občanského zákoníku) nebo k čemu se zavazuje ukladatel?
Podle § 2415 občanského zákoníku se ukladatel kupodivu zavazuje platit skladné (tak okoukaný výraz se do zákona mohl dostat leda omylem). Přitom tak pěkné moderní slovo jako úložné, které by se k ukladateli hezky hodilo, v kodexu vůbec nemáme (o úkladném ani nemluvě).
Kdyby to postihlo třeba i naše stravování, pak prostě vezmete dršlák, anebo (jsme přece jen vlastenci) raději kuthánek brušlový, přičemž tentokrát do něj nepřijde žádný kadeřník, ale něco docela jiného.
Příkazce zase poskytne odměnu, pokud je to vzhledem k jeho podnikání obvyklé (§ 2438 odst. 1 občanského zákoníku), takže nezbývá než poradit podnikatelům, aby si nezvykali něco smluvním partnerům platit. Když nebude obvyklé, že něco platí, pak totiž podle zákona nebudou muset platit nic: příkazce přece poskytne odměnu, pokud je to vzhledem k jeho, příkazcovu (!) podnikání obvyklé.
To je úplně stejné moudro, jako že se podle § 2072 odst. 2 občanského zákoníku považuje za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému (!) blízké, takže pokud někdo bude nepěkně nadávat své ženě či registrovanému partnerovi, bude muset vrátit dar svému otci, který na snachu či registrovaného zetě nadává ještě víc, případně úplně nadaci, jež ho čímsi obdarovala. Tedy pozor, žebráci: pokud budete nadávat svým příbuzným, budete muset vracet almužny, které Vám dali cizí kolemjdoucí.
Když máte v rodině právníka, například za manžela, jako paní Magdalena Dobromila (Rettigová), bude Vám toto uvažování velice blízké:
Vezmete tedy dršlák (hrnec) nebo kuthánek bunclový (kastrůlek vyráběný v Mladé Boleslavi), ale nepřijde do něj tentokrát žádný kadeřník (kapusta), ale 32 kvintlíků tlučeného cukru (kvintlík nebo i kventlík: 4 gramy), česká libra měla 128 kvintlíků, šest vajec, půl hodiny míchejte, pak upečte, přidejte led z citronu (citronovou polevu), krájejte a podávejte.
A jestlipak víte, co to je? V knize receptů dobré paní Rettigové je to recept na, chvilka napětí, chléb s máslem.
Nás to ale nepřekvapí, vždyť za nevděk vůči dárci se považuje také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému (!) blízké…