Kypřanova stávka

Nebojte se (nebo netěšte?), rozhodně nehodlám brousit, a to ani virtuálně, po nějakých určitě nekorektně prosluněných středomořských ostrovech a pátrat tam po tamních hrubě nespokojených zaměstnancích, kdeže. Zůstaneme doma, protože už to vypadá, že se vláda věcí Tvých k Tobě téměř po roce konečně navrátila, milé osazenstvo plzeňských práv. Samozřejmě, že se ještě pořád najdou (tuším pořád tři?) studenti, kteří kdesi hluboko v propadlišti dějin statečně kňourají nad tím, že už se ze školy nebudou vyhazovat učitelé, kteří se jich nebojí, ba občas se na ně kupodivu i mračí a nepovažují je uctivě a poníženě za pány všeho tvorstva, a že už se navíc nejspíš nebudou bezdůvodně vyhazovat ani studenti (pokud možno všichni kromě nich), dokonce ani ti studenti, kteří o nich prohlašují sice pravdivé, ale jinak velmi, velmi nepěkné věci.

Ten z novopečenských učitelských přisluhovačů, který podle jistě zlých a klevetných jazyků skromně pobírá tučný bakšiš, totiž paušál, od jednoho z oněch tří upřímně smutných studentů, prý sice ještě zkoušel po hospodách zjistit, co by jeho kolegové učitelé řekli na stávku. Co by jeho kolegové učitelé řekli na stávku ve prospěch bývalých novopečenců ovšem rozhodně nelze zveřejňovat před dvaadvacátou hodinou, a radši ani po ní, takže pokud bychom snad odpověď vynalézavě sami neuhodli, zůstane nám bohužel utajena. Onen nečekaně iniciativní pedagog, jemuž studenti údajně lichotivě říkají Kypřan, protože má být ze všech novopečenských učitelských přisluhovačů ten nejkypřejší, po marné pivní anabázi nakonec tklivě nahlédl, že stávkovat sám a sám nebude úplně to pravé ořechové. Nevím, zda se tedy chystá pro změnu kamsi prchat, ale my, kteří jsme odchováni díly Jaroslava Žáka, například Cestou do hlubin študákovy duše, dobře víme, že se prchá rovněž výhradně kolektivně (tak snad se k němu aspoň někdo přidá).

Takové reakce mne ovšem do značné míry udivují, neboť výsledek dosažený bývalými novopečenci a jejich kandidátem přece zcela logicky plyne z vlastního nezměrně objemného díla zmíněného kandidáta. Určitě všichni stejně víte proč, ale jen tak pro jistotu, zkuste hádat. Odpověď, proč údajně favorizovaný kandidát zaslouženě a v naprostém souladu se svými vlastními slavnými objevy dopadl tak bídně, pro změnu najdete v P.S.

Ukazuje se prý dokonce, že slavní vyhazovači, kteří potom, co vyhnali skoro třetinu učitelů, se na poslední chvíli pokusili ze školy vyhnat ještě aspoň pětinu studentů, se podle svých slavných tradic nenamáhali ani s podpisem rozhodnutí a spokojili se s tím, že ho natiskli nebo obtiskli. Pokud tedy někdo dosud nedopsal žádost o přezkum, vřele doporučuji, aby pozorně jukl na papír, který mu byl zaslán, a případně z opatrnosti namítl i jeho nepodepsání oprávněnou kompetentní osobou (ovšem i kdyby ho novopečenská ruka vlastnoručně podepsala, stejně by pořád nebyl podepsán oprávněnou kompetentní osobou).

I to, že ukončovací dopisy ozdobili jen nějakým otiskem či razítkem, je ovšem celkem nebývalé vybočení z původní důsledné transparentnosti, s níž ještě letos v dubnu rozesílali či nechávali rozesílat oznámení o zahájení (pseudo)správního řízení, jež byla dočista anonymní (s žádnými obtisky, razítky, ani otisky, snad kromě otisků poněkud mastných prstů, se na nich rozhodně nenamáhali). Na druhou stranu jde ovšem o vybočení zcela dočasné a velice pomíjivé, neboť spoustu ohavných anonymů, jimiž zahltili v prvním povolebním víkendu kandidáta na děkana (tedy dnešního pana děkana), nejspíš aby ho přesvědčili, že mezi takové hnusáky se mu vůbec nechce, už pochopitelně nikdo nijak nesignoval.

P.S. Podle § 3 odst. 2 písmeno c) návrhu občanského zákoníku totiž přece nikdo nesmí těžit z vlastní neschopnosti.

« Zpět