Latinsko-hanácká

Protože nesleduji bulvár, nezachytil jsem, že jedna veřejnoprávní televize v náročných jinotajích poreferovala, že na plzeňských právech už záhy nastane kýžený klid, a krom toho se navíc provalí, na které škole jsou vůbec nejlehkovážnější hazardéři v celém blízkém vesmíru.

Z nedostatku lepších zpráv si totiž lokální vysílání povzdechlo, že bývalým novopečencům z plzeňských práv ke konci měsíce nezbyde, nežli fakt odejít (takže se dozvíme, kdo je takový hazardér, aby si je pustil na svou školu, ledaže bychom zjistili, že černého Petra vyhrál úřad práce v rámci péče o navždy nezaměstnatelné).

Z týchž důvodů jsem ani nezaznamenal, že prý i novopečenský pan studijní exproděkan se při téže příležitosti rozhodl cosi promluvit (sdělil neuvěřitelnou novinu, že skutečně odchází) z veřejnoprávní televize k národu. Ještě, že ne napsat, neboť národ by mohl být zděšen či přinejmenším zmaten, co všechno „čerství“ exproděkan umí (když uměl oficiálně radit, co by měl dělat „čerství absolvent,“ zřejmě by rovněž promlouval jako „čerství“ exproděkan, který se nicméně kolem školy ještě trochu „ochomítá“ – tak, jako se podle vlastních facebookových slov „ochomítá“ kolem návrhu občanského zákoníku, ať už ono ochomítání je cokoli – že to by snad bylo něco vzdáleně připomínajícího dokonce i ochomýtání?).

Připomínka minulosti prý sice v reportáži povinně zazněla, ale pěkně odbytě (že by se snad už i reportéři styděli, jak bývalým novopečenecům naletěli?). V horké (jen obrazně) současnosti ovšem nacházíme mnoho překvapujících podobností s minulostí a samozřejmě i naopak.

Abychom se potěšili s češtinou (než dorazí drobná, leč potřebná reforma, jež snad umožní panu studijnímu exproděkanovi konečně nedělat aspoň ty nejhorší hrubky), můžeme si pietně připomenout třeba do zblbnutí stejné výroky našeho známého, slavného vepřového Marka (správněji možná Vepřového?).

Při každé příležitosti možné, ba i nemožné, pokřikoval stále totéž, snad i kdesi na toaletách obtěžoval zmíněný senátor kolemstojící či kolemsedící stále týmiž výroky (doufejme, že ne i jinak).

Jakkoli šlo o protivného zapšklíka, pro jeho vystupování nevychovaného burana byl celkem oblíben (zejména mezi sobě podobnými).

Rozvoj a pokrok považoval za hrozbu morálce, takže plédoval pro jejich odstranění a potrestání. Jedním z jeho životních cílů, kromě zničení těch, jež považoval za hrozbu svým názorům, a kromě záchrany všelijakých vybydlených budov, bylo právě i stanovení limitů, kolik smí ženy utratit za parádu.

Jako správný zastánce všelijakých přežilých staveb i názorů opovrhoval ženami vůbec a těmi hezkými zvlášť, což samozřejmě platilo i naopak, snad o to intenzivněji, a tvrdě se zasazoval za zákaz a postih všelijakého luxusu.

Otázkou samozřejmě je, zda přízvisko Vepřový Marek bylo inspirováno zarážející podobou vnější, například obličejovou, nebo spíše povahovou (zde by se ovšem hodilo spíše označení odvozené od samice vepře, neboť to v obecné mluvě spíše vystihuje povahové rysy, zatímco označení samčí se zdá spíše charakterizovat luzný vzhled).

Asi se to už nikdy nedozvíme,tak jako se nedozvíme spoustu jiných věcí.

Skutečností prostě je, že Marcus (Marek) Porcius (porcus je prase, vepř, ba i svině, porcius je přídavné jméno, jako třeba Armenius znamená arménský) Cato, za své zásluhy obdařený čestným titulem Censor (což se z latiny překládá jako cenzor), se proslavil tím, že při každé příležitosti povykoval, že Kartágo musí být zničeno. Přesněji řečeno povykoval, že praeterea censeo Cartaginam delendam esse (kromě toho nenáviděl ženy, zejména ty hezké, snažil se zakotvit limity, kolik smí utratit za šminky a jinou parádu, a konal prostě všecko to, co jsem si už dovolil zmínit).

I v současné době najdeme takové catovské (čte se: katovské) typy, individua, jež se profilují tím, že opakují stále totéž.

Jsou třeba pseudostudenti, často bývalí, kteří trávili neradostné mládí tím, že vyzývali vedení, lhostejno jaké, k rezignaci. Jsou učitelé, kteří desítky let stále opakují, že pokud nebude po jejich, odejdou do Olomouce (hanácky Holomóc, a když už jsme u té latiny, Olomucium nebo Eburum), a to kupodivu i ve všelijakých bulvárních pořadech, především veřejnoprávních.

Zajímavé by ovšem bylo, co by dotyční učitelé povykovali v Olomouci, protože se přece jen zdá poněkud pochybené kdesi na olomouckém nádraží či jinde povykovat, že nebude-li po mém, odejdu do Olomouce. Bohužel se skutečný stav věcí pro změnu opět nedozvíme.

Moudří pedagogové olomoučtí tam totiž plzeňské novopečence prostě nechtějí (takže ti tím pádem nemohou dost dobře v Olomouci povykovat, že pokud nebude po jejich, odejdou do Olomouce).

A je to škoda, protože kdyby svůj návrh občanského pseudozákoníku přeložili do hanáčtiny, mohl by být konečně aspoň trochu srozumitelnější (dež nám sem ten kos strčijó, toť mně se lébi skoro všecko, ačkolev je to takové zmak).

Takhle nám onen návrh jen sice pietně, leč vlezle, připomíná, že řada latinských výrazů má ještě další významy, které jsme během let poněkud pozapomněli. Tak třeba víme, že ius je latinsky právo (a taky soud), ale jen díky návrhu nového občanského zákoníku si připomeneme (právě kvůli té nápadné, přímo vnucující se, podobnosti), že ius znamená také omáčku, polévku, ba i kaši.

P.S. Pro ty z Vás, kterým se nechce pátrat v hanácko-českém slovníku pana Borockého, kos je v hanáčtině nejen černý pták (turdus merula) a případně uznalé označení osoby zpravidla jiného pohlaví, ale prostě kus, zatímco zmak znamená blábol.

« Zpět