Lehce oslizlá

Tradice se musí ctít a extravagantní modernisté rozhodně nejsou žádaným zbožím pro vysoké posty, takže nemáme ministry ani třeba proděkany s moderně fialovými vlasy (i když jsme bohužel mívali proděkany s vlasy celkem moderně virtuálními, no naštěstí je ta doba nenávratně pryč) nebo tetováním nejen po celé lebce.

Proto se taky nový, seriózní a korektní návrh supermoderního, leč hluboce tradičního, občanského zákoníku příliš nemaže třeba s komunikací na dálku (v § 514 najdeme nějakou tu povinnou úlitbičku zlým, moderním bohům ve smyslu, že písemná forma je zachována, ovšem jen neochotně, i když bylo právní jednání učiněno elektronicky, ale jinak se kodex halí v důstojné mlčení a k něčemu tak povrchnímu jako elektronická komunikace se nesnižuje), což je na jednu stranu překvapivé, protože kouřové signály přece mají tradici docela pěknou, a hlavně dlouhou, a není ani velký problém s prokazováním jejich doručení (při využití těch nejmodernějších prostředků si přece můžete najmout malíře, aby Vám vymaloval krajinku i s dýmem valícím se ze signálních ohnišť).

Jistě se v poměrně pošmourném víkendu dost divíte, proč Vám ho ještě víc kazím oním tragickým návrhem, ale chtěl jsem tak trochu zeširoka uvést, že mi právě dorazily dva krásné maily, o které cítím potřebu se podělit, neb možná obsahují vysvětlení všelijakých normálních rozumem nepochopitelých jevů, především toho, co nám dnes a denně se zavilou jednotvárností předvádí hrstka bývalých novopečenců.

Jeden z Vás (kdybych byl novinář, dopsal bych, že jméno a adresu má redakce k dispozici) možná konečně přinesl vysvětlení, proč bývalí novopečenci neustále pokrývají svou alma mater jedovatými slinami vlastní provenience, ačkoli už je to činnost, kterou kromě několika zoufalců, jimž všechny ostatní zprávy vždycky utečou, dnes nikdo ani nesleduje.

Podle elektronického pisatele si tím totiž zajišťují úctu, které by jinak zaslouženě nepožívali, takto však (nedej Bože) bude možná aspoň v budoucnu zákonem předepsáno cosi dnes zcela nepředstavitelného a neuvěřitelného: přiznávat dokonce i novopečencům, či minimálně jejich částem, určitou důstojnost.

Já pro změnu přiznávám, že po přečtení těchto řádků jsem zcela neoriginilně zaujal typický novopečenský výraz. Nicméně po chvíli jsem mužně utřel odkapávající slinu, zaklapl úžasem rozevřená ústa a pozorně dočetl do konce:

Podle § 110 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku se zakazuje nedůstojně nakládat s oddělenými částmi lidského těla, podle § 110 odst. 3 návrhu totéž platí i pro vše, co z lidského těla pochází. Kdyby nás skutečně potkalo to neštěstí a návrh kodexu by byl schválen, nejenže bychom se v důstojnosti skláněli na toaletách před vším, co pochází u lidského těla, ale jedovaté novopečeské sliny by se rázem z ohavnosti první třídy staly čímsi, co má zákonný nárok na důstojnost.

Ten druhý mail byl o rybáři, který, jak jinak, vytáhne malou zlatou rybičku, jež ho v rámci spotřebitelských vztahů promptně informuje, že je maličká, a může plnit jen maličké přáníčko. Přesto bych rád za mír v Čečensku, arabských zemích i jinde na světě, uvědoměle žádá rybář. Jsem jen maličká, kontruje však rybka.

Dobře, když nemůžu udělat radost milionům lidí, udělám ji aspoň tisícům, aspoň tak dvěma, povzdychne si rybář, ať tedy aspoň novopečenci splní pro jednou svůj slib a konečně odejdou z plzeňských práv

Hm, zamyslí se rybka, rybáři, a kde je tedy to Čečensko?

Krásný víkend Vám všem.

« Zpět