Lehce pondělní

Už jsem si dovolil obtěžovat Vás alespoň letmým upozorněním na děsivá zjištění paní šéfové jedné nejmenované Akreditační komise, například o tom, že na plzeňských právech zcela katastrofálně poklesl počet profesorů téměř o čtvrtinu, totiž ze čtrnácti na třináct (alespoň nyní i my, kteří jsme se na rozdíl od ní usilovným studiem ruštiny nepropracovali ke znalostem vyšší matematiky, konečně víme z úst nejpovolanějších, že čtrnáct děleno čtyřmi je jedna), zatímco počet docentů poklesl ještě mnohem, mnohem katastrofálněji, ba přímo hrůzněji, a sice z devíti na deset. Tentokrát tedy do fondu moudrosti všeho lidstva získáváme vědecký poznatek, že devět děleno čtyřmi je minus jedna.

Naštěstí se tyto skvělé matematické objevy už předem probíraly v nejmenované hospůdce u vínka a skvělé česnekové pomazánky, takže se o nich svět mohl dozvědět v cca týdenním předstihu před tím, nežli byly vůbec usilovným pátráním na plzeňských právech objeveny.

Mohli jsme se tudíž alespoň trošku připravit, abychom jen tupě nezírali s otevřenými ústy, zcela neschopni pochopit úžasné, elegantně klenuté výpočty (jež se následně objevily i na oficiálních stránkách Akreditační komise, a pokud se nemýlím, straší tam k nebývalému gaudiu odborné i laické veřejnosti dodnes).

Nebudeme teď připomínat, že několik desítek zcela jistě nezodpovědných plzeňských pedagogů sepsalo petici, ve které viní paní komisní šéfovou z neobjektivnosti, ba naopak zaujatosti a škodolibé podjatosti (s odůvodněním, že například svá zjištění dlouhodobě zveřejňuje týdny, ba měsíce před tím, nežli je přijede objevit).

Pokud si kliknete na Úvahy a potom na Ilustrovaná II. (nerad bych, abyste se spletli a klikli jen na Ilustrovanou z letošního 21. února, a pokud se tak už stane, nedejte se, prosím, zmást nějakou nahodilou podobností, ta dáma na dolním snímku únorové úvahy je někdo úplně jiný), zjistíte ovšem, že ona zmíněná dáma se vůbec nemusí za objektivními a pravdivými zjištěními vydávat kamsi na daleký, a možná i divoký, západ, ale může mile rozvrkočena vytrvat u vínka s česnekovou pomazánkou, jak se sluší na dámu, neb informace přijdou samy za ní.

Na ilustracích, jež mi laskavý čtenář poskytl, jsou informační kanály dva, jednak osamělý student navrhující odvolání děkana, a potom pan bývalý statutární proděkan, ať už to označení znamená cokoli (podobná funkce bohužel neexistuje).

Jistě sami uznáte, že podobné kanály (samozřejmě informační) transparentně dodávají vše, co je potřeba k rázným a nekompromisním opatřením proti plzeňským právům, a netřeba se tudíž vydávat do nepřívětivé dálky, kde po zmíněné dámě studenti posledně požadovali omluvu za několik drobných, lehce omluvitelných omylů (například, že škola rozdávala tituly rychlostudentům z řad soudců, státních zástupců a policistů, ačkoli se pak jako na potvoru zjistilo, že na žádného soudce, státního zástupce či státního policistu nepadl ani stín rychlostudentství).

Pokud nás Bůh, nejvyšší bytost, osud, případně mimozemšťani dost potrestají, a začne platit nový občanský zákoník, pak budou transparentní zřejmě všechny kanály, neb budeme mít nezadatelné a nezcizitelné právo se podle § 111 odst. 3 návrhu dozvědět, jak bylo naloženo s tím, co vyjde z našeho těla, a rovněž právo zkontrolovat, aby s tím nebylo naloženo nedůstojně (důvodová zpráva na str. 646 uvádí sice jako příklad toho, o čem máme právo se dozvědět, jak s tím bylo naloženo, a ohledně čeho máme právo, aby s tím nebylo naloženo nedůstojně, jen moč, ale fantazii se jistě meze nekladou). Dokud však tento radostný okamžik nenastane, buďme rádi alespoň za transparentní kanály informační, o nichž nám poreferoval štědrý fotograf.

Mimoděk jsme se však rovněž dozvěděli o jakémsi katalogu prací, jež lze vykonávat za hříšný peníz tak říkajíc levou rukou, dokonce zcela mimoděk. Pokud nám to osud dopřeje, rád bych Vás takovým katalogem obtěžoval příště.

« Zpět