Lehce volební

Klasické příznaky nám zcela neomylně napovídají, co nás zase už čeká. Však to sami dobře znáte, na Šimona, Judy, kočky lezou z půdy. Pro změnu na svatého Řehoře žába hubu otevře, jenom lenoch neoře, zatímco o svatém Kvirínu teplo je i ve stínu. No, a samozřejmě všichni taky dobře a dávno víme, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, jakož i to, že po teplém Markovi zase se ochladí. Jak vidíme, čeká nás cosi podobného Řehořovu svátku, byť ústní otvor tentokrát doširoka neotevírá sympatický a hezký obojživelník (například ropucha), ale někdo docela jiný.

Zaplať Bůh nikdo krásných pár měsíců neslyšel o našem malém rušiteli, a ejhle, najednou leze (ačkoli není svatého Jiří) odkudsi z díry a znavené novinářky oblažuje prohlášeními, jak pan západočeský rektor tragicky selhal, protože nebyl změněn zákon o vysokých školách tak, aby umožňoval snadné odebírání titulů (poměrně bezbolestně by to možná šlo v rámci úspor realizovat při zubařských výkonech, aby umrtvení nepřišlo nazmar). Tím, že pan rektor nepřijímá zákony se pan pseudostudent samozřejmě nedá nikterak zmást (možná to ovšem neví, už jsem tu ostatně někdy psal, že není třeba hledat hned zlou vůli, když se jednání dá vysvětlit obyčejnou debilitou). I naprostý laik tedy hned neomylně pozná, že se blíží nějaké volby. Že bychom tedy mezi pranostiky zařadili nějakou modernější, cosi ve smyslu: když se ten, hm, v křížovkách se to opisuje jako vykleštěný býk na tři, probere, tak nás všechny, hm, to taky nemůžeme použít. Ostatně je třeba říci, že pan pseudostudent sehrál roli novopečenské hlásné trouby (možná ani ne hlásné) a následně použitého toaletního papíru. Při své chudé fantazii si sice jen těžko dovedu představit, co taková role přesně obnáší, ale celkem chápu, že ten, kdo hrál toaletní papír, by chtěl při hře na čištění taky získat aspoň nějakou odměnu.

Nicméně už zase budeme mít v říjnu volby, a to nejen komunální, ale na plzeňské právnické fakultě taky ty děkanské. První kandidát (říkejme mu třeba Kája) už dokonce před nějakou dobou zveřejnil svůj úžasný program, v němž slibuje, že bude fakultu rozvíjet stejně usilovně jako rozvíjel svůj obor, tedy obchodní právo, jež ovšem svým dlouholetým bádáním určil k faktické likvidaci. První kroky ostatně laskavě učinil už jeho předchůdce, když z fakulty vyhnal kolem šedesáti pedagogů, kteří veřejně neprojevili to správné přesvědčení, že mandát strachu je v demokratické společnosti ten úplně nejvhodnější. Necelé čtyři stovky studentů, vyakčněných v tomto měsíci, by o volebních slibech také mohlo dost vyprávět, kdyby ovšem právě neskřípali mezi zuby sice mládeži nepřístupná, ale jinak trefná a výstižná hodnocení novopečenských praktik, ba i osob.

Je pěkné, jaká upřímná, lidsky teplá slova podpory jeho kandidatuře pan pseudostudent vyslovil. To bude tím, že tak jako chtěl pan kandidát svůj obor obchodního práva rozvíjet až do jeho úplného vymazání z povrchu zemského, i pan pseudokolega by rád kultivoval fakultu podobným, ba možná přesně stejným, způsobem (Respekt, 28.10.2009: „Bylo by lepší tuhle fakultu zrušit se vším všudy,“ říká student Martin Marek).

Ať tak či onak, paní předsedkyně Akreditační komise, mohutně posilněna, jak jinak, než svým opojným znovujmenováním, prohlásila, že plzeňská práva jsou očištěna a že za to dá ruku do ohně (a má pravdu, takže i víc štěstí než já bloud, když jsem tvrdil, že za nynějšího studijního proděkana dám taky ruku do ohně). Reformy se prý povedly, ba dokonce vydařily (protože dvě ze tří jsem zaváděl ještě já, mám z toho opravdovou radost), takže se snad dočkáme volby, kterou pro změnu tentokrát nebude žádná vrchnost ovlivňovat a moderovat.

« Zpět