Letní čas

Letní čas nám dává prostor, čas, ale i romantickou náladu na různá shrnutí, tak proč se nakonec nezamyslet třeba i nad takovou tisíckrát přežvýkanou, zcela neromantickou, snůškou hloupostí, jaké byly napsány o plzeňských právech?

Média, která všechno ví mnohem lépe, než kdokoli jiný, s tichým nářkem a hlasitým skřípěním zubů připouští, že pochybnosti snad přetrvávají v případě tří, možná pěti, možná o něco více (spíš daleko méně) plzeňských absolventů (a zapomínají nám připomenout, že to znamená, že tím pádem u 99,93 nebo 99,96% všech plzeňských absolventů bylo vše bez chyby a že tudíž šlo o obézní metanovou bublinu nadměrné velikosti, asi tak XXXXXXXL, novopečenskými plyny sice vytrvale, ale marně přifukovanou). Taky se dávají slyšet, že znají jména těch posledních Mohykánů, jenže od října opakují pořád ta samá a navíc jich je víc než tři, víc než pět, víc než osm, i víc než deset, takže pravda musí být trochu jinde.

Mnohaměsíčním úporným pachtěním (na pražské fakultě to zvládli za týden, ale tam nebyli existenčně a funkčně závislí na tom, že se něco špatného objeví) konečně odebírači pár chyb vyhrabali, a mohli bychom z nich tak tři, čtyři jména vyvodit. Když vyčítali jednomu docentovi, kterého už dávno vyhodili, že se ohavně zpronevěřil svému akademickému slibu, když studoval namísto tří let celých dlouhých 4,5 roku, poskytli nám totiž chybějící vodítko. Že by ta tři jména byl pan strategický proděkan, jehož disertační práci původně neuvědomělá Akreditační komise v jakémsi podivném předloňském omylu označila za totálně nevyhovující, a který se s ní trápil místo tří hned pět let? Že by druhý na řadě byl nový pan studijní proděkan, který to zvládal ještě o celý rok déle, a na kterého se provalilo i to, že pracovněprávní práci obhájil na docela jiné katedře? A kdože bude třetí? Snad někdo, kdo pečlivě, korektně a transparentně svou práci z moci úřední tají? Že by konečně došlo i v Plzni na přísloví? Například, že zloděj křičí: chyťte zloděje? Nechme se překvapit.

Ale vzpomeňme si, co o plzeňských právech řekla (8. listopadu loňského roku) bývalá Nejvyšší státní zástupkyně paní Marie Benešová, která má od našich soudů potvrzeno, že mluví pravdu? Že v plzeňské aféře se z viníků dělají oběti a z obětí viníci.

Rozhodně měla pravdu, minimálně v tom, že pár těch, kteří rozhodně nebyli oběťmi oné podivné aféry, ale naopak se s obratností, kterou by jim záviděl i Tarzan z rodu opic, natož pak ty opice, vyšplhali po zádech spolužáků a kolegů až k výšinám, které by si jinak nikdy nezasloužili, se rozhodlo udělat z bývalých studentů viníky téměř všeho, bordelem v knihovně počínaje a nesouladem umaštěných učitelskosoudcov­ských notýsků s elektronickou celouniverzitní databází konče. Překvapilo mne, že některým absolventům nebudou odebrány akademické tituly aspoň proto, že několik červencových dnů hustě pršelo, což je bezpochyby velkým proviněním bývalých studentů, ba skoro bych řekl, že toho docílili závažným podvodem.

Protože jaký pán, takový krám, nakonec jsme se stejně spoustu věcí nedozvěděli. Když nám je neprozradili politici, neřekli nám je ani jejich novináři. A tak pořád nevím, kdo psal onen slavný posudek na obří ekozakázku. Pan ministr financí sice už loni 5.listopadu v parlamentu prohlásil, že jsem se k ní nikdy ani nepřiblížil, a kdo z informovaných tvrdí opak, je buď blbec nebo lhář (cituji doslova), ale nakonec moudře neprozradil, kdo onen elaborát vlastně vytvořil.

V docela jiné kauze plakali kolportéři vizuálních nesmyslů nad tím, jak hanebný předseda rozhodčího senátu (což zase nejsem já) málem vytuneloval nejmenovanou švýcarskou společnost tím, že do řízení vpustil jakési vedlejší účastníky. Zapomněli nám ovšem říct, co ví každý student práv, natož pak každý právník, totiž, že vedlejšímu účastníkovi nelze přiznat žádné právo (ani uložit žádnou povinnost). Konec konců potom, co mi přijeli z Prahy hodit mail do chomutovské schránky (což je zajímavé pojetí elektronické komunikace na dálku: napíše se mail, vytiskne se, odveze se na místo určení a tam se hodí adresátovi do schránky, což se však nakonec jaksi nepovedlo, protože v daném případě ho hodili do schránky sousedům), celkem chápu, že najít v občanském soudním řádu § 93 bude zcela neřešitelný úkol, ale že by neznali žádného právníka, jehož by se mohli zeptat?

« Zpět