Letní pohádky

V létě nám horko či dusno občas brání myslet, tak aspoň vzpomínáme, především na ty, pro něž v tomto směru horko, ba ani dusno, nepřináší žádnou změnu.

V den čtyřiačtyřicátého výročí vstupu bratrských vojsk, poskytujících v roce 1968 internaci­onální pomoc naší zemi (takhle nějak to tehdy označovala notorická paní komisní a její spolustraníci) se uskutečnila tisková konference, na které pan ministr spravedlnosti (ten nynější) oznámil, že během roku by měly být zaváděny náramky k hlídání odsouzených.

Kdyby autorský zákon poněkud podle nestanovil, že politický projev nepožívá tak docela autorskoprávní ochrany (srov. § 34 písm.d) autorského zákona), mohli bychom po vzoru notorické paní komisní, případně notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti vesele řičet: Fuj, plagiát, a případně i jinak radostně funět a bučet.

Neboť, jak dnes uznale upozornil Neviditelný pes (http://neviditelnypes.lidovky.cz), podobný projev neobsahuje vůbec nic originálního: přesně totéž (náramky budou díky mně a právě jen díky mně zavedeny nejpozději do roka!) totiž reformně prohlásil dnešní pan notorický exministr už v srpnu 2007 a hbitě urychlené zavedení náramků učinil vlajkovou lodí své tehdejší sebechvály. Co tedy chtěl pan nynější ministr, když všechna potřebná reformní slova pronesl pan notorický exministr už před pěti roky? Ať si během roku náramky odzkouší a zavede, ale ať nekopíruje skvělá prohlášení pana exministra kmotrovské spravedlnosti, aby na něm snad neulpěl kousek zasloužené slávy páně exministerské!

Pan notorický exministr vše důležité už řekl, takže nyní zbývá jen pár nepodstatných drobností, například to udělat.

Vzpomínky na minulá léta (minulé léto, předminulé léto) nám nepřinášejí jen reminiscence srpnových pohádek paní komisní a pana exministra, zářijové pohádky týchž autorů, nebo skutečně netradiční počtářské exhibice pana vždynáměstka (sečteme-li předsedu, místopředsedu a tři členy komise, vyjde nám podle psaní notorického pana náměstka poněkud překvapivě šest, a vydělíme-li to dvěma, vyjde nám kupodivu zase šest, takže možná není divu, že své výpočty č.j. R-373–10 a další rozesílal radši erární poštou).

Blahé (nebo snad spíš neblahé?) paměti onen slavný muž dospěl také ke geniální rovnici, že třicet je rovno nule, to když tehdejšímu panu západočeskému rektorovi tvrdil, že pro vydání správního rozhodnutí není stanovena žádná lhůta, zatímco zákon (§ 71 odst. 3 správního řádu) mluví o jakýchsi třiceti dnech.

Protože jsem se projevil jako tvor zcela bez fantazie, nabídli jste mi tehdy ne snad nějakou jednu ubohou variantu řešení, ale hned dvě varianty:

a) Univerzita samozřejmě není správní orgán, nemůže vést žádné správní řízení, jen si z lidí dělá blázny, a jestliže na takové šaškárny neplatí správní řád (který ostatně neplatí ani na studium, jak stanoví zákon o vysokých školách v § 68 odst. 1), neplatí ani jeho ustanovení o lhůtách, nebo

b) jde o jednoduchý matematický úkon: Výsledek (nula) je násobek zákonem stanovené lhůty a intelektu pisatele hanopisů,

přičemž drtivá většina z Vás dospěla k závěru, že správně je B (srov. už dávnou úvahu Událost).

Naštěstí víme, že pan vždynáměstek je naprosto a zcela nezištný (vždyť si i pověst citovanými výpočty totálně zkazil zcela nezištně, jen za pouhý školní milion či dva), stejně jako notorická paní komisní či neméně notorický pan exministr taky nikdy nedělali nic pro sebe (ale vždy jenom pro funkce, peníze či vliv), a navíc matematický objev ani vzorec stejně není autorským dílem (§ 2 odst. 6 autorského zákona), takže se o své objevy určitě rádi podělí.

Například nynější pan ministr školství, který mohl (podle § 96 odst. 1 správního řádu) zrušit rozhodnutí svého předchůdce (o akreditaci plzeňských práv do roku 2016) do dvou měsíců od letošního 9. března, ale rozhodl o tom až v parném létě, by si klidně mohl vypůjčit zavedenou moudrost svých kolegů.

A my už dobře víme, že správně je B.

« Zpět