Levicová (?) radost

Kdo by řekl, že jeden z nejúčinnějších klacků na boháče nám vnutí pravice přes levicový odpor?

Kde notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti působil, s tím to šlo prudce z kopce. Své rodné Občanské demokratické alianci přece zůstal věrný až do konce (tedy samozřejmě do konce její účasti ve vládě), a kde je ona strana teď? O jeho druhé rodné straně ani nemluvě a nejmenovanou plzeňskou právnickou fakultu taky zřejmě zachránilo hlavně to, že šel škodit za lepším.

Zdá se však, že nyní, jako pravý udatný antikomunista, hrdinně bojující s komunismem nejméně od roku 2005, se pustil obvyklým způsobem (totiž těsným sblížením) do likvidace i této strany.

Její bláhoví členové ještě nedávno plédovali za odložení nového občanského zákoníku nejlépe ad acta. Netušili totiž (protože stejně jako každý normální člověk nezvládli obsahově i rozsahově obludný text přečíst), že právě jste-li krutě levicového smýšlení, musí Vám nový kodex přinést spousty neskutečných radostí.

Bohatcům totiž věru nastávají zlé časy. A kupodivu jim je nezařídila nějaká levicová vláda, ale rádoby pravicový pan exministr kmotrovské spravedlnosti se svou klakou.

Řekněte, jakou cenu může například pro českého, ale klidně i zahraničního, miliardáře mít nějaký tuctový vůz či dokonce obyčejný bicykl?

Když má člověk na účtě či v polštáři ulit poslední desetitisíc, můžeme asi důvodně usoudit, že knoflík v ceně jediné koruny pro něj bude mít cenu skutečně nepatrnou. Podle této logiky pro někoho s deseti miliardami má podobnou cenu auto v ceně milionu (v obou případech jde o desetitisícinu majetku). A teď zírejte:

Byla-li movitá věc, která má pro vlastníka zřejmě jen nepatrnou hodnotu, ponechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se podle § 1050 odst. 1 za opuštěnou bez dalšího (a podle § 1045 odst. 1 movitá věc, kterou vlastník opustil, nikomu nepatří a podle téhož ustanovení si věc, která nikomu nepatří, může přivlastnit každý).

Nestálo by za to poohlédnout se, kde nějaký místní miliardář parkuje?

Média nás krmí výkřiky autorů nového občanského zákoníku, že si od Nového roku musí všichni dávat opravdu bedlivý pozor na to, co si dohodou, protože to prostě bude platit.

A o co že ne!

S tímto tvrzením je to totiž úplně stejně, jako se všemi jejich tvrzeními za posledních nejméně deset let. Nevěříte-li, prosím čtěte.

Že prý si musí všichni dávat opravdu bedlivý pozor na to, co si dohodou, protože to prostě bude platit? Kdeže. Bude platit i to, co jste si vůbec nedohodli.

Když si moudrým pokýváním hlavou a zaplacením hrsti měďáků koupíte za deset korun rohlík, který při své podnikatelské činnosti hodláte zkonzumovat, abyste nabral náležitou ekonomickou sílu, a dostanete potvrzení (třeba účtenku), že rohlík stojí korun dvacet, jestlipak musíte jeho cenu doplatit? Samozřejmě, že ano.

Když si strany sjednají smlouvu jinak, nežli písemně, dovoluje jim občanský zákoník milostivě v § 1757 odst. 1, aby si o tom vystavily potvrzení (aneb doslova: „je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí“). Je jim tedy ponecháno na vůli, zda vystaví potvrzení anebo ne, ale pokud potvrzení vystaví, samozřejmě v dobré víře, tak pozor (pro nevěřící Tomáše cituji z § 1757 odst. 2 pro změnu opět doslova): „platí smlouva za uzavřenou s obsahem uvedeným v potvrzení, i když vykazuje odchylky od skutečně sjednaného obsahu smlouvy.“

Dokonce budeme mít smlouvy, ze kterých nikdo ani nezjistí, co by tak asi mohlo být dohodnuto.

Podle § 1751 odst. 2 totiž odkáží-li strany v nabídce i přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena!

Co ale v takové smlouvě je (co tedy vůbec platí)?

Vezměme si malý příklad: nabízející pošle druhé straně návrh třeba leasingové smlouvy, ve které se odkazuje na obchodní podmínky, jež praví, že leasingovou smlouvou si leasingový nájemce pronajal od leasingového pronajímatele předmět leasingu a spoustu dalšího (třeba výši leasingové splátky sto tisíc korun měsíčně). Oslovený odpoví, že se smlouvou souhlasí, ale za úplně jiných podmínek a hbitě předloží vlastní obchodní podmínky, jež praví, že leasingovou smlouvou si leasingový nájemce pronajal od leasingového pronajímatele předmět leasingu a taky spoustu dalšího, ale úplně obráceně, než to bylo v nabídce (třeba výši leasingové splátky pět korun ročně).

Podle § 1751 odst. 2 odkáží-li strany v nabídce i přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu.

Tedy v našem případě že leasingovou smlouvou si leasingový nájemce pronajal od leasingového pronajímatele předmět leasingu a už nic dalšího. Cena, doba leasingu, pojištění, vrácení předmětu leasingu, proboha, koho by takové drobnosti a nesmysly zajímaly?

Pány autory jistě ne.

« Zpět