yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Liberality
Mysleli jste si snad, holenkové, že když něco dostanete k vánocům nebo k narozeninám, že by to mělo být Vaše?Proboha, proč?
Jak jen jste na takovou pitomost přišli?
Šedá je všechna teorie, jen strom života se zelená, vykládalo se za mých (dávných) mladých let. Řekl bych, že dnes už to neplatí: chcete-li pořádně zezelenat, případně hrůzně zešednout, jen směle nakoukněte do nového občanského zákoníku.
Důvodová zpráva k jeho § 2055 lapidárně konstatuje, že „osnova odlišuje darování od ostatních liberalit.“
Jsa příliš silný v pase, ne však v kramflecích, pokud jde o liberality, nahlédl jsem opatrně do slovníku, a ejhle, co nečtu: Liberalita (z latiny) je bezplatný právní úkon (například darování). Pravda, není to úplně nejnovější slovník a (uznávám) je bohužel hrubě totalitní a podbízivý vůči Slovákům (vždyť je taky už z roku 2008!).
Jak jste si totiž určitě všimli, používá onen slovník komunisticko-slovakofilskou terminologii, konkrétně termín právní úkon, který je podle prohlášení autorů nového občanského zákoníku (vepsaných do důvodové zprávy jistě zlatým písmem) hnusným reliktem z doby nesvobody, ilustrujícím navíc podlézavost režimu vůči slovenskému národu, projevující se přebíráním slovenských pojmů. Už kdysi jsem si dovolil poukázat na to, s jakou jasnozřivostí odhalili páni autoři v důvodové zprávě lstivost císaře Františka I., který záludně infikoval občanský zákoník z roku 1811 slovensko-komunistickým pojmem: právní úkon. Počínal si o to záludněji, že slovo komunismus pan Cabet vymyslel až v roce 1839, zatímco slovenštinu prosadil pan Štúr dokonce až v roce 1844. Ale bdělým a ostražitým novátorům se císař komunista ani za Cabota ani za Štúra neschoval (u úvahy Císař komunista jsme tudíž přetiskli usvědčující text zákoníku z roku 1811, v němž termín právní úkon přímo zlověstně trčí).
Leč dosti bylo komunistických vládců, například onoho císaře Františka I. Podstatné je, že „osnova odlišuje darování a ostatní liberality“ (například darování), takže je každému hned vše jasné.
Na jakémsi školení, z nějž páni autoři zřejmě omylem neutekli (možná si jen vlezli do nevhodné vzdálenosti od dveří?), jak obvykle činí po dotazu, zda se posluchači za tučné vstupné opravdu vůbec nic nedozví, ba ani se nezahalili do hávu důstojného mlčení, jak právě činí, jsou-li dveře příliš daleko, se autoři vyslovili, že ony liberality od darování odlišné jsou například svatební dary, případně dary k vánocům či narozeninám, prostě případy, kdy jde prostě jen o takové společenské úsluhy.
Podle § 2055 odst. 1 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnictví k věci. Plnění z pouhé společenské úsluhy však podle § 2055 není darováním (je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat), taková společenská úsluha nemá žádné právní účinky.
Mysleli jste si snad, holenkové, že když něco dostanete k vánocům nebo k narozeninám, že by to snad mělo být Vaše?
Proboha, proč?
Jak jen jste na takovou pitomost přišli?
