Lidovky.cz!

Fraška s plzeňskou variací na téma: „obušku z pytle ven“ a „obušku zpátky do pytle,“ neboli poměrně nenáročná dětská (nebo snad jen dětinská?) hra na „dopise, hups do schránky“ a „dopise, mazej ven,“ naštěstí dnes nepokračuje a nekazí tak normálním lidem posmutnělou náladu chmurného dne ještě víc.

Pořád se mne ptáte, jak se připojit k petici proti blbosti, protože podle pana rektora ji zřejmě kdosi softwareznalý uhnětl bez vědomí údajných signatářů. Pokud se tedy chcete k nějaké připojit, asi si ji budete nakonec muset sepsat sami. Ale prosím, pozor, buďte hodně opatrní. I když přísně tajný seznam domnělých provinilců běhá po fakultě i jinde nahoru dolů (např. Bc: Jan, Petr, Šimon, Pavel, kdyby tam nebyli třeba i Jiří nebo Milan, skoro bych si říkal, že kriterium výběru bylo jméno apoštola), zavilí normalizátoři by Vás klidně mohli do seznamu srdečně pozvat.

Ptáte se také dost často, jak je možné, že normalizátoři popírají výslovná ustanovení zákonů (jen na okraj, to normalizátoři zhusta dělávají)?

Občas se prostě stane, že někdo o jiném napíše, že to byl opravdu bistrý člověk, protože neumí vyjmenovaná slova po b), nebo Vám bude zavile tvrdit, že Ludolfovo číslo je 2,5. Dokonce Vám může tvrdit, že to nesvědčí o jeho debilitě, ale naopak o neotřelém přístupu k starým dogmatům a hloupě konzervativním klišé. Revolucináři se snaží měnit leccos, například chtěli poručit větru a dešti (zrovna dneska by se hodil někdo, kdo to umí), tak proč by nemohli tvrdit, že se chodí do školy podle správního řádu (když vysokoškolský zákon říká, že ne), že diplom není doklad (když vysokoškolský zákon říká, že ano), ale osvědčení a že osvědčení lze zrušit, i když odporuje pokynům děkana nebo rektora (ačkoli zákon říká, že ho lze zrušit jen když odporuje právním předpisům, a ty děkan ani rektor přijímat nemohou, ledaže by snad šlo o nějaké poslance jménem třeba Jiří Děkan nebo František Rektor), prostě, že nehodlají respektovat nějaká stará hloupá klišé jen proto, že je kdosi napsal do zákona.

Protože se nějak nemohu rozhodnout, zda je to k usedavému pláči nebo k upřímnému smíchu, nabízím Vám pro zasmání něco, co k smíchu je zcela nesporně. Konečně se totiž můžeme od srdce na cizí účet zasmát, i když já samozřejmě nesmím ani naznačovat. Kolportéři pavučinek poctivě rozdávali pracně spletené sítě po chomutovských a jiných ulicích, případně zneuznaně prchali před jednou místní dámou, a protože pavouci se prý kromě doby páření špatně domlouvají, zapomněli se nezávislého kolegy, kterého si přizvali do pořadu od společného vyučování s šéfkou Akreditační komise, nebo od společného skenování listin s právním zástupcem jedné nejmenované společnosti, která v arbitráži požaduje po státu nemalou částku, zeptat na aktuální stav té arbitráže. Pro dobré zasmání na pavoučí účet mám tu čest doporučit Vám dnešní Lidovky.cz, a abych nebyl nařčen z reklamního působení, některé výroky ocituji rovnou i zde.

Náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr: „přelomové rozhodnutí, první zlomový verdikt přezkumného senátu…“ Podle zmíněného náměstka byly dvě společnosti uplatňující v jedné celkem proslulé arbitráži dodatečné nároky proti oné společnosti, která se prý už dlouho soudí se státem, z této arbitráže vyloučeny a rozhodci prý řízení o jejich nárocích zastavili. Jo, a kdy že se to vlastně mělo stát? Neuvěříte, prý někdy 29.3. dopoledne.

„V tomto světle,“ dodává citovaný pan náměstek, „je krok švýcarského arbitra (který logicky o rozhodnutí věděl a přitom prý hbitě odstoupil, protože v něm pozdější – večerní – televizní pořad Reportéři ČT vzbudil obavu z nadržování oněm dvěma už dříve odmítnutým společnostem, dokonce ho onen pořad tak vyděsil, že hrůzou začal rozumět češtině, kterou prý před tím vůbec neovládal) ještě nepochopitelněj­ší.“

P.S. Fuj, teď jsem se ale lekl. Doufám, že jsem obsáhlou citací článku pana Křivky z Lidovek.cz neporušil jeho autorská práva. Když opsali pár stránek ode mne, stal jsem se rázem zavrženíhodným „aktérém plagiátorské aféry,“ a to bych panu redaktorovi fakt nepřál.

« Zpět