Liščí

Jako docela obyčejný člověk v dnešní podivuhodné době jen skutečně podivuhodně zírám. Nejmenovaná paní poslankyně Kočí podle svého potají nahrávajícího kolegy netušila, že je nahrávána, a hovořila jaksi od srdce, zatímco podle sebe samotné o nahrávání naopak moc dobře věděla a schválně provokovala. I tak ovšem promluvila k nahrávacímu zařízení jazykem, který by udělal radost každému pořádnému dlaždiči a ve kterém by obecní hulvát a sprosťák jistě nalezl mnohou zajímavou inspiraci, takže mne překvapilo, že ono něžné dámské (značně mládeži nepřístupné) výrazivo zveřejnil nejmenovaný server hluboko před dvaadvacátou hodinou, konkrétně tuším zhruba ve 12.50 středoe­vropského letního času.

Dozvěděli jsme se ovšem řadu nesmírně zajímavých věcí, například, že lišky mají prostě smůlu.

Zatímco takové chytré zrzavé kmotry jsou zásadně považovány za nevyléčitelně škodlivé, od lišek odlišné kmotry je naopak třeba dělit jednak na škodlivé, ale jednak i na užitečné, přičemž pozitivní, korektní, chvályhodní a jistě veskrze užiteční kmotři jsou jen v Plzni, kde korektně a transparentně pasou místní politiky, včetně pana ministra exděkana.

„Ať si Bárta ovládá policii,“ zahřímala srdnatě paní poslankyně, „my máme justici. Proto ten Pospíšil“ (samozřejmě jsem si dovolil citovat doslova, a abych nebyl, jak je v kraji zvykem, navrch osočen z plagiátorství, radši pokorně upozorním, že zmíněný rozhovor se včera objevil na Novinkách.cz).

Jak jsem říkal, lišky prostě mají smůlu, včetně těch plzeňských.

Plzeňské zeměpisné zvláštnosti, jako třeba ta, že na různých místech v Plzni neplatí některá ustanovení správního řádu (konkrétně ona ustanovení o možnosti podat odvolání proti každému usnesení, jež je třeba doručovat, protože autor parodií na usnesení správního orgánu je za přizvukování několika sobě podobných expertů přizdobil žertovným poučením, že se proti nim nelze odvolat), nebo že na jiných místech v Plzni jediný rok má 1000 dnů (protože tentýž humorista do jednoho odebíračského pamfletu napsal, že 126 dnů je 0,126 roku) prostě pro chytré kmotry lišky neplatí (možná proto, že jsou chytré?).

A tak mi nezbývá než nakonec trošku závidět. Svého času jsem poměrně vybranou mluvou poukázal na to, že mi kdosi z kolegů ve volném čase drancuje zásuvky a že bych zmíněného zvědavce celkem rád odhalil (už proto, abych nějak přišel ke svým zmizelým věcem), a ačkoli jsem se tuze přemohl a nepojmenoval jsem ho tak, jak jsem to cítil, ale naopak jsem hovořil spisovně a bez sprostých slov,byl jsem promptně odhalen jako aktér závažné plagiátorské aféry (spočívající v tom, že ode mne, konkrétně z jedné mé knihy, mělo prý být opsáno pár stránek, no uznejte sami, že se nestydím!) a podle toho se mnou také bylo naloženo.

Možná, že kdybych originálně promluvil řečí pečlivě vybraných vulgarismů nejhrubšího zrna, dopadl bych lépe (jenže kdybych dopadl lépe, musel bych se možná dodnes dívat na sveřepě milé novopečenské tváře, takže bych vlastně dopadl ještě podstatně hůř).

Konec konců, kdyby se neprovalilo, že ode mne mělo být opsáno pár řádek, čímž jsem se poněkud nečekaně stal plagiátorskou obludou, nebylo by možná odhaleno, že jsme s kolegy působili v roli bezpečnostního rizika pro stát, neboť jsme hanebně uznávali jakási podivná ukrajinská studia.

Tisková zpráva Západočeské Univerzity, jež se už dva dny blyští na jejích oficiálních stránkách, krásně konstatuje, že „o uznání zahraničního vysokoškolského studia rozhoduje rektor.“

Ještě mnohem půvabnější ovšem je, že pouhých pár odstavců předtím uvádí, že tato rektorova rozhodnutí byla koncipována podle vzoru, který vypracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (jež navíc samo uznávalo ukrajinská studia tak dlouho, až tehdejší rektor otupěl, rezignoval, podřídil se a začal je uznávat taky, prostě až do samého zblbnutí všech zúčastněných).

Některé z Vás pořád zaráží, že tato naprostá pravda (kterou jsem navíc už před dvěma roky veřejně doložil rozhodnutími ministerstva, viz opět třeba A co Užhorod a rubrice Mýty a fakta na těchto stránkách) přesto působí na některé zvlášť zarputilé adresáty dřívějších bludů stejně účinně jako Chopinův valčík na dlažební kostku. Jenže pravda prostě nikdy nebude zdaleka tak zajímavá, jako nesmyslné fabulace (dokonce víme, že čím blbější, tím zajímavěji zní).

I tak je stejně lepší být liškou než třeba bývalým novopečencem. Důvod si můžete přečíst kdekoli: lišky jsou skutečně inteligentní tvorové.

« Zpět