Logiku a spravedlnost

Prostě na to pořád nemůžu přijít.

Pořád nemůžu a nemůžu přijít na to, jestli je nový občanský zákoník sestrojen s důslednou logikou anebo logickou důsledností?

U normálních zákonů nám někdy pomůže třeba i důvodová zpráva, ale tady je její propojení se zákonným textem tak dokonalé, že se políčka každého Sudoku svíjí děsivě nekonečnou závistí.

Bývala doba, kdy autoři supermoderního kodexu psali v důvodové zprávě k němu, že rozhodně nehodlají oživovat zapadlé archaismy jako je pravá či nepravá držba (kterou nový občanský zákoník moderně upravuje v § 993, kde vybroušeným jazykem třetího tisíciletí mimo jiné praví, že neprokáže-li se, že někdo vetřel v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, jde o pravou držbu).

V důvodové zprávě (k § 1879 až 1887) se taky praví, že nová úprava sleduje zúžení dosavadních zákazů postoupení pohledávky.

Hnusný komunisticko-slovenský občanský zákoník, který platil do Silvestra, v § 525 odst. 1 stanovil, že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí věřitele. Kdo by si taky koupil pohledávku, jež Vám dává právo, aby Vás holič oholil, a co by z toho taky, krom snad čiré zlomyslnosti, měl?

Důvodová zpráva k novému zákoníku pro případ, že byste to snad přehlédli, zdůrazňuje, jak nový občanský zákoník zákazy postoupení zužuje a ubírá. Třeba tak, že podle jeho 1881 odst. 2 nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí. Věřitele nebo i dlužníka! Jaké geniální zúžení, zbývá nám v zvolat v tichém, uctivém, leč přece jen poněkud závistivém úžasu.

Logika a spravedlnost, to je příkaz doby nového zákoníku (samozřejmě vedle všudypřítomné transparentnosti, případně protikorupčnosti).

Spoluvlastníci se už dlouho trápili s předkupním právem. Když chtěl někdo prodat svůj spoluvlastnický podíl a řádně tím zlovolné příbuzné vytrestat, nemohl ho jen tak prodat partě těžce nepřizpůsobivých občanů, ale musel ho trapně nabízet spolubratrům spoluvlastníkům. Jaká hanba, a co horšího, jaká nespravedlnost. A kolik (set?) let si spoluvlastníci tohoto bezpráví užívali.

Nový zákoník je založen na autonomii (svobodě) vůle, kterou překonal starou totalitní rovnost (proto s ní taky nikde neoperuje). Spoluvlastník podle § 1123 může svým podílem nakládat podle své vůle, ba dokonce libovůle a po nějakém předkupním právu pánů a paní spolubratrů a spolusester není nikde ani památky.

Ovšem pokud z čiré charity necháváte svého synovce zametat ve své továrně tovární dvůr, svou tchýni necháváte vytírat tovární chodby a svou švagrovou milým úsměvem v tovární vrátnici odrazovat všechny potenciální zákazníky, určitě už dobře víte, že je Vaše milovaná továrnička z ničeho nic rodinným závodem.

To je podle § 700 takový závod (někdejší totalitní mluvou podnik) ve kterém pracují manželé nebo jeden z nich s dalšími příbuznými včetně osob sešvagřených, pokud patří aspoň jednomu z nich.

Nejenže už nemůžete dál sami nepěkně hamounit, protože podle § 701 nového zákoníku členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu mají právo na podíl na zisku (jakož i na přírůstcích závodu a na věcech za zisk z něj pořízených) a taky o něm rozhodují hlasováním, v němž má každý člen rodiny jeden hlas.

Ale má-li být rodinný závod prodán, má k němu podle § 704 odst. 2 nového zákoníku každý člen rodiny předkupní právo.

Aby ne, vždyť tu celá staletí nic podobného nebylo, tak si toho předkupního práva musí užít zase oni.

« Zpět