Mafiánská

O mafii se obecně povídá, že si všelijak zavazuje politiky, soudce a policisty, aby jí potom šli na ruku.

Jedna postarší dáma, rozštěpená pokud jde o osobnost do dvou zcela odlišných a na sobě nezávislých bytostí, a sice do nekontrolovatelné státní úřednice a stejně nekontrolovatelné politoložky, odhalila kdysi, skoro před dvěma roky, že na plzeňských právech fungovala mafie, která sice nebrala úplatky, ale zato si zajišťovala moc rozdáváním akademických titulů lidem, kteří jí za to poskytovali právní i jinou ochranu a jiné významné služby. Ale jak?

Asi bychom si měli najmout nějakého politologa, aby nám vysvětlil, jak vlastně v moderní společnosti ta mafie funguje? Možná spoluautora početných článků oné komisní dámy, ve kterých hluboko v totalitní době opěvovala hrdinné komunistické bojovníky proti latinskoamerickým vládám? Ten by to asi věděl, když podle Britských listů (ze dne 27.6.2011) se sám účastnil setkání globální mafie (Britské listy: Poslanec Ransdorf na setkání " globální mafie").

O mafii se tedy obecně povídá, že si všelijak zavazuje politiky, soudce a policisty, aby jí potom šli na ruku. Ale v Plzni prostě musí mít zase něco extra.

Několik málo osob (0,2% absolventů plzeňských práv a asi 2% původně pomluvených) bylo nakonec nařčeno z jakýchsi pochybení, jež jim prý tamní mafiáni umožnili.

Ale považte, není mezi nimi ani jeden soudce! Ani jeden státní zástupce! Ani jeden policista. Ani jeden advokát. Ani jeden exekutor, ani jeden notář, dokonce ani jeden podnikový právník. Co horšího, ba nejhoršího, ani jeden politik. Dokonce ani místní ne. Ani jeden starosta, ani jeden primátor, ba ani primátorka (jedna primátorka ovšem v Plzni studovala namísto standardních pěti let celých pět a půl roku, čímž si jistě označení za rychlostudentku plně zasloužila).

Kdybychom nevěděli, že novopečenci vybírali údajné chybovače přísně spravedlivě, transparentně a korektně (zamčeni kdesi za silnými dveřmi), mohlo by nás zarazit, že v té zanedbatelné hrstce, kterou se nakonec rozhodli semlít, není ani jeden člověk, který by se živil právem. Mohli bychom si třeba myslet, že schválně vybrali ty, kteří nakonec právo, ačkoli ho vystudovali, vůbec nedělají, proto, že chovali marnou naději, že lidé, kteří právo profesionálně nedělají, tak snadno neodhalí, že novopečenské pseudoprávní konstrukce jsou obyčejná hloupost. Mohli bychom si myslet, že přednostně byli vybráni ti, jejichž současnou adresu škola nezná (aby se nemohli bránit, což jistě nemohou, když se o novopečenských aktivitách ani nedozví). Ale novopečenci přece vybírali ony chybující přísně spravedlivě, transparentně a korektně.

Jenom nějak nevím, jak mafii pomůže někdo, jehož adresu nezná, někdo, kdo není ani politikem, ani soudcem, ani státním zástupcem, advokátem, notářem, exekutorem, policistou?

Že bychom se třeba vrátili až ke kořenům?

Maffiuso znamená nevěřící a obávám se, že v bývalém vedení mnoho upřímně věřících skutečně nebylo. Nebo že by snad jen někdo z fakultního vedení cizojazyčně volal na nezdárnou dceru („Ma fia!“ neboli: „Moje dcero“)?

Zapátráme-li jinde, dočteme se aspoň o justiční mafii. Na stránkách Justiční mafie se ovšem v „Návodu, jak aktivovat justiční mafii,“ dočteme, že mafie se nejúčinněji naštve dloubáním do kamarádů nynějšího ministra spravedlnosti. Tento pan ministr, plzeňský exděkan, byl současně s drtivou převahou (2860 hlasů z 6234 hlasujících) zvolen hlavou národní justiční mafie. Jeho předchůdci jen směšně škobrtají daleko za ním, a například bývalý pan ministr vnitra (na oněch stránkách důvěrně označovaný jako pan Íčko) zaostává kdesi úplně na chvostu s pouhými ubohými třemi stovkami hlasů (samozřejmě z týchž 6234 hlasujících).

« Zpět