Maják zvon

Aby nám díky notorické paní komisní ten Lenin ještě nezkorodoval.

Asi by si ho měla někam schovat, někam si ho ukrýt, zastrčit.

Žijeme v poměrně složitých dobách, a přitom by stačilo jen nábožně naslouchat některým osobám, jejichž autorita je naprosto přirozená, zejména ovšem, či dokonce výhradně, pro ně samotné.

Pořád se něco píše o tom, jakou metlou současné společnosti je nevěra, úzkost a deprese, spojené případně s nějakým tím bolestným sténáním. Přitom na tohle všechno je už dávno naprosto spolehlivý lék.

Prozradil nám ho sice advokátský, neboli právnický, synek, avšak navzdory svému zcela hanebnému původu uvědoměle nedostudoval ani střední školu, aby ho snad nemohl lákat démon rychlostudenství na nějaké té vysoké, takže snad můžeme připustit, že transparentně prohlédl a napravil se a můžeme mu aspoň trochu věřit.

Takže? Z počátku nás polepšený advokátský syn napíná trochou pesimismu:

Zčernalá mračna jdou a jdou, světy se svíjejí křečí zlou.

Potom však jako kdyby najednou promlouval z duše studentům plzeňských práv, když si vzpomenou na notorického pana exministra, případně i současného pana školského ministra:
…v tmavé noci
zrazeni byli jsme bez pomoci.

Ale nakonec je vše, jak se má a jak se patří, protože pan Stanislav Kostka Neumann transparentně prohlédl:

Zahání nevěru, úzkost a ston
Lenin-maják, Lenin-zvon…

Samozřejmě se tak efektivní vůdce neomezoval jen na prosté zahánění nevěry, případně jakýchsi obskurních stonů, ale proslul též slavným objevem, že komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje a mnoha podobně skvělými.

Pravda ovšem je, že Lenin sám si svého času poněkud neuvědoměle stěžoval, že mezi členy nejvýznamnějších komisí je mnoho velmi podivných elementů, ba dokonce, že do rozhodujících komisí vstupují a ovládají je sadisti a jiní duševně nevyrovnaní lidé.

Tyhle neuvědomělé záchvěvy zřejmě přineslo jeho právnické vzdělání, byť se je celý zbytek života snažil celkem úspěšně potlačovat.

Následovníci velkého (166 cm) vůdce samozřejmě musí mít stejné vlastnosti jako on (podle současníků byl podezíravý, zlostný, nespolečenský, mstivý a své okolí ovládal atmosférou strachu a udavačství), vzhledem ke společenskému pokroku však odbourali jeho zbytkové právní vědomí a tudíž i jeho netransparentní pochybnosti (například nad tím, že rozhodující komise ovládají sadisti a jiní duševně nevyrovnaní lidé se již čelní marxisté a marxistky rozhodně nepozastaví, naopak, sami se hrnou do jejich čela, aby potvrdili jeho myšlenky).

Jenže co s námi bude dál, jestliže nám velký vzor zrezaví, nebo dokonce, nedej Bože, zkoroduje?

Pan profesor Tomský přece svého času na novinových stránkách varovně upozorňoval, že „Dvořákové kape na maják.“ A když teď díky panu Kostkovi Neumannovi víme, že Lenin je nejen zvon, ale navíc i maják, nekape nakonec notorické paní komisní právě na její velký vzor?

Neměla by toho Lenina radši někam strčit, aby nám nezrezl?

Neměla by radši někam strčit i jeho zásady, principy a vůbec moudra, aby jí na ně nekapalo?

« Zpět