Majáková

Díky některým nezodpovědným politologům pořád nemáme jistotu, zda paní komisní musí uklízet sníh nebo může rýt rýhu do cizí střechy.

Když projdeme starší články, tu i onde se objevující, zjistíme totiž, že tápeme v nebývale hluboké nejistotě o tak základních otázkách, jako zda notorická paní komisní musí odklízet sníh, anebo zda snad musí hradit vyrytí strouhy do sousední střechy.

Někteří nezodpovědní politologové nejenže se nepřipravovali na svou činnost usilovným studiem ruštiny, jako třeba skvělá notorická paní komisní, ale Bůh ví proč studovali politologii, navíc k tomu všemu však neobdivovali a nevyznávali pokrokové leninské ideje (a namísto ve straně pobývali kdesi v emigraci).

Co by si třeba počala notorická paní komisní bez jasných vodítek, jež vytyčil svým spolustraníkům Lenin (komise nevyšetřuje, komise zneškodňuje, to, jaké je jeho vzdělání, to určuje osud obviněného), Stalin (lež je účinný prostředek politického boje), Augustin, později raději Gustáv, Husák (odpor musí být rozdrcen, ať to stojí, co to stojí) nebo Jakeš (když je tu důležitý veřejný zájem, musíme zákon ponechat stranou)?

Musela by na to všechno přijít sama, což by samozřejmě hravě dokázala, ale nastalo by tím velké zdržení v jejím rozhodování podle pocitů a známostí (jak pravil pan premiér) a my bychom o něco déle nevěděli, že veřejný zájem je právě její zájem (případně zájem některých dalších členů její komise, zejména těch, kteří tam kupodivu působí dobrovolně, jak napsala sama paní komisní v psaní z letošního 19. března panu nejvyššímu státnímu zástupci).

Už jsme připomněli třeba sdělení pana politologa Tomského, který svůj článek v Parlamentních listech nazval: Dvořákové kape na maják. Přes všechno štěstí, jež nás v životě potkává, jde o větu právně poněkud nejasnou.

Někdy si totiž ani neuvědomujeme, jaké vlastně máme štěstí, a to docela vždycky. Došlo v Kutné hoře stříbro? Naštěstí.

Těžilo se ho kdysi tolik, že za roční těžbu se dalo koupit až 600 000 prasat, což by byl sloupec prasat vysoký od země 450 kilometrů. A teď si představte, že všechna tahle prasata by byla vyloučena z pastvy (jak stanoví nový, tak krásně feudální, občanský zákoník ve svém ustanovení § 1279 odst. 1). Naštěstí stříbro prostě došlo, takže se můžeme upřímně radovat z novinek, jež nám notorický pan exministr a jeho parta tak obětavě přinášeli, aniž bychom museli řešit prasečí pastvu.

Kdo má právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitost, musí například podle § 1270 nového občanského zákoníku uklízet sníh (netušíme ovšem, zda z té střechy, z chodníku, či případně kdekoli po světě?).

Naproti tomu ten, kdo má zajímavé a jistě velice žádané právo, aby ze sousední střechy tekla dešťová voda na jeho dům či pozemek (taky nechápete, jak jsme bez takového základního, naléhavě potřebného, práva mohli tolik let žít?) nese náklady na zřízení strouhy, je-li ke svodu potřebná (§ 1271 odst. 2 nového občanského zákoníku).

Čas teprve ukáže, zda strouhu potřebnou ke svodu vody ze střechy budeme vyrývat do oné sousední střechy či jinam, naštěstí však víme, že ji bude hradit vlastník panujícího pozemku.

Pokud ovšem dotyčné profesorce kape na maják, nemůžeme z tohoto neurčitého výroku exaktně zjistit, zda má právo na svod dešťové vody z cizí střechy (na svůj maják) a tudíž povinnost hradit rytí strouhy do oné cizí střechy, nebo má někdo jiný právo svádět dešťovou vodu na její maják (a potom by za ni nejspíš musel uklízet sníh)?

« Zpět