Májové pondělí

Americký prezident oznámil v první květnový den světu, že spravedlnost byla nastolena, protože se podařilo navždy zneškodnit nebezpečí, jež představoval Usáma bin Ládin.

Už jsem na těchto stránkách v docela jiné souvislosti citoval skvělý výrok Heinricha Heina o tom, jak důsledně musíme odpouštět všem svým nepřátelům, jak jim musíme odpustit naprosto vše a bez jakýchkoli, sebemenších podmínek (ne však dříve, než budou oběšeni). Podobně mí oblíbení spisovatelé Douglas Preston a Lincoln Child uvedli svůj poslední román větou, že pomsta není sladká, ale nezbytná.

Odstranění škodlivých jedinců však není pomsta, ale nezbytnost, kterou zamezujeme tomu, aby mohli i nadále bezuzdně škodit, a protože se to zpravidla nedaří hned, pomáháme si příslovím o Božích mlýnech. Boží mlýny melou pomalu, ale důsledně a všude, a zřejmě je docela jedno, zda konkrétním mlynářem je v daném případě Budha, Alláh nebo Jahve, protože všichni jmenovaní (a všichni ostatní funkční bohové) prostě mají své pomalu, leč jistě, meloucí mlýny (tak, jako je určitě měli i bohové dnes v podstatě nefunkční, například takový Zeus, který v současnosti nejspíš mnoha věřícími oplývat nebude).

Boží mlýny tak semlely světového teroristu číslo jedna a stejně tak nekompromisně melou i v podmínkách regionálních a lokálních.

Jak známo, například v jedné západočeské metropoli přímo ukázkově rozemlely partu tak zvaných novopečenců. Standardní pytel (například obilí) obvykle nenapadne, že ho někdo rozemele, takže ani páni novopečenci si nepřipouštěli žádná mlynářská kouzla, když svého času pobíhali nepřátelsky převzatou fakultou a ukazováky přímými jako jejich charakter označovali kolegy, kteří by je mohli jakkoli zastínit, a kteří tudíž kolegy museli nebýt (takže byli vyhozeni), zatímco od veškerého studentstva novopečenci čistili fakultu dokonce i bez pomoci ukazováčků. Ačkoli možná počítali s tím, že Boží mlýny budou tak pomalé, že stihnou ze školy vyházet úplně všechny kromě tří, čtyř loajálních studentů, obdařených dvacetitisícovými stipendii, takže tam kromě nich nezbude nikdo, kdo by mohl vyhodit je.

Kolo dějin se sice zvolna, velmi zvolna (vzhledem k tomu, že novopečenci, jak jsem se rovněž zmínil, vládli škole tempem minus 2000 korun za hodinu, přivodila pomalost Božích mlýnů nemalý rozpočtový schodek) pootočilo ještě včas a bývalí novopečenci začali znovu, jako před roky a desetiletími, bavit svět planými sliby svého odchodu, až se při tom nepřetržitém huhlání pitomostí přeřekli a místo neupřímného slibu odejdeme omylem prohlásili, že odcházejí, takže je zbytek světa, zejména toho západočeského, radostně a neprodleně vzal za slovo.

Onen zbytek akademického světa je ovšem tvořen spoustou slušných a zdvořilých lidí, kteří ví, že by veselé křepčení neodpovídalo společenským zvyklostem, takže se tváří účastně nad problémem, kam se vlastně ti bývalí novopečenci vydají, když je všude vítají stejně radostně jako kdysi ránu morovou (ostatně působení rány morové a novopečenců je v lecčems hodně podobné).

Abych to zkrátil, pan americký prezident to vystihl naprosto přesně, skoro jako kdyby mluvil o oné nejmenované západočeské metropoli: spravedlnost byla nastolena.

« Zpět