Máme rádi tentokrát

nikoli zvířta, ale nuly!

Že mají (a vždy měli) autoři nového civilního kodexu nápadně blízko k nule, víme už dávno všichni. Ať již proto, že ve svém skvělém kodexu zavedli dělení nuly (podle § 2058 odst. 1 citovaného zákoníku totiž i ten, kdo ještě nic nemá, z toho může darovat nejméně polovinu), nebo že se s onou číslovkou sami ztotožnili (například když opustili svou plzeňskou alma mater poté, co ani hrozba, že ji znovu pomluví tak jako poprvé, jim nepomohla v ovládnutí této školy, pan předseda Nejvyššího správního soudu prozradil, že západočeskou právnickou fakultu opustilo pár akademických nul).

Čím více nul, tím lépe, dalo by se tudíž volat s pány autory a je tudíž jen uspokojivé, že se ukazuje, jak naprostou pravdu měli nejen ohledně čehokoli ostatního, ale i ohledně nul.

Například někdejší pan exministr kmotrovské spravedlnosti sice nic nenapsal (zato umí moc pěkně reformovat cokoli pronášením slova „reforma“ v nejméně padesáti odstínech šedi), ale zato nový kodex pilně prosazoval a zásadně popíral hloupá tvrzení, že by snad jeho zavedení mělo stát stamiliony korun. Jak se tento týden ukázalo (na ihned. cz), měl opět a jako vždy naprostou pravdu, neboť zavádění nového občanského zákoníku rozhodně stamiliony nestojí (protože stojí několik mimiard).

Jak ale notorický pan exministr konstatuje: zákoník je nad peníze (jež přece navíc kazí lidi, takže je jen dobře, že jich díky novému kodexu nebudou mít tolik). A potom, nula přece nic neznamená, takže je jedno, jestli jich je pět, osm nebo devět, co říkáte?

Nový občanský zákoník je prostě za všechny peníze a tudíž k nezaplacení: například nás i skvěle brání před totalitním byrokratismem všelijakých unií, třeba té evropské.

Když jste koupili vadné zboží, za hlubokého míru a socialismu Vám ho občas i opravili, ale pokud ho opravili, bylo to zdarma. Podobně i všelijaké evropské směrnice (například č. 1999/44/ES) požadují, aby vadná součástka byla vyměněna, považte, zdarma, a aby i opravy vad byly prováděny zadarmo (čl. 3 odst. 4). Je-li vadné plnění podstatným (!) porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady opravou nebo dodáním věci bez vad nebo dodáním chybějící věci (§ 2106 odst. 1), ale proč by to, proboha, mělo být zadarmo? Pro ochranu před svéhlavým spotřebitelem je třeba připomenout, že se mu může dostat ochrany jedině tehdy, pokud podnikatel poruší obchodní zvyklosti zvlášť hrubě (§ 1801). Čemuž lze předejít především vhodným vytvářením obchodních zvyklostí, a potom také jejich porušováním toliko jemně, nikdy ne hrubě.

Navíc, jak píší moudří, zákonná dvouletá záruka, jak jsme ji znali z dřívějších totalitních předpisů, už neexistuje.

Existuje jen odpovědnost za vady, které věc měla už při převzetí, takže pokud jste si koupili boty s dírou, odpovědnost za vady tu je, ale pokud jste je prochodili, Vaše věc a prodejce marná starost (§ 2161 odst. 2 jen skromně dodává, že projeví-li se vada do šesti měsíců, má se za to, že věc byla vadná už při převzetí).

A tak je to taky správné. Copak ve středověku, který je vzorem našeho nového kodexu, byla nějaká ochrana spotřebitele?

« Zpět