Manifest?

Absolventi všech zemí, třeste se, chtělo by se mocným hlasem zvolat, Evropou totiž obchází strašidlo, strašidlo odebíračství.

Naštěstí je to jen takové maličké, komické strašidýlko, kterého se už dávno nikdo nebojí, bohužel se mu ani nikdo už moc nesměje, protože opakovaný vtip přestává být vtipem, a co teprve notně blbý vtip opakovaný posté, dvousté či možná i třísté. Budiž nám (ovšem jen chabou) útěchou, že nakažlivá je chřipka i všelijaké virózy, podle některých dokonce i blbost, humor však je nakažlivý určitě.

Když člověk musí dlouho zírat na nějakou, byť pohříchu totálně přiblblou, činnost, občas ho to nutně svede k tomu si ji taky zkusit (co kdyby to v jeho provedení bylo přece jen méně stupidní?), nebo si na dané téma aspoň trošku zavtipkovat. Tak třeba západočeský pan rektor musel dlouho a dlouho poslouchat všelijaké výmysly a pavýmysly bývalých novopečenců (pěkná tisková zprávička na univerzitních stránkách poměrně razantně vypráví o tom, jak lžou, pardon, jak nemluví pravdu), ze kterých si kdekdo v širém okolí jen dělal legraci, až si taky zavtipkoval. Protože jsme však duše prosté, a hluboký, subtilní humor nám občas uniká, nevíme, z koho si vlastně tu legraci udělal. Třeba nám poradíte.

Tak třeba pod jedním z těch slavných odebíračských čísel jednacích (tuším č.j. R-586–10) vyzval absolventa, aby se přijel ještě před rozhodnutím seznámit s podklady, jak absolvent kdysi zjara žádal, ale přitom už na univerzitních stránkách předem nechal vyvěsit paakt týkající se diplomu téhož absolventa.

Ještě, že ve věci nelze postupovat podle správního řádu a ještě, že pan rektor ani univerzita nejsou správními orgány, jinak by šlo o bezprecedentní pošlapání snad všech procesních práv (nadto zmíněný absolvent vznesl námitku podjatosti pana rektora, celkem zajímavě odůvodněnou, třeba se k těm opravdu zarážejícím důvodům podjatosti ještě někdy dostaneme, takže pan rektor by ani nesměl rozhodnout, dokud o námitce nerozhodne orgán určený podle § 178 správního řádu), kdežto takhle jde jen o takový neškodný, i když celkem nepovedený vtípek. Paskvilózní vzory paaktů, které jedna nejmenovaná západočeská univerzita ukázala městu i světu, jsou, doufejme, jen nepovedeným žertem. Jinak by totiž naplnily veškeré světové, především však české, studentstvo zcela oprávněným děsem.

Z všelijakých pavzorů, jak určitě neodebrat akademický titul (skvěle odhalujících, že tudy cesta opravdu nevede), lze například vyčíst, že pochybný způsob přijetí (kterážto pochybnost spočívá obvykle v tom, že jsem se nepodepsal dost čitelně) nelze považovat za vadu studia. Naopak, dozvídáme se překvapeně, ba užasle (cituji doslova, jinak by nikdo neuvěřil, že něco podobně blbého je vůbec možné), že „věcná náplň studia není dána pouze získáním sumy zápočtů a zkoušek, ale též dodržením studijního plánu.“ Takže, studenti a absolventi všech zemí, pozor! Nestačí, když řádně složíte zkoušky (případně zápočty). To by se Vám, holenkové, líbilo, co? Ale houby, nic takového. Je třeba v prvé řadě splnit plán (zatím ten studijní).

Všimli jste si, jak všechny povahy s nehynoucí láskou tíhnoucí k totalitě milují plánování?

Když se do Vás zakousne leguán, stačí mu na nos kápnout alkohol a zaručeně se pustí. Naštěstí není plaz jako plaz, jinak bychom byli národem alkoholiků, a studenti nejmenované západočeské právnické fakulty by sebou tahali galony alkoholu pro případ, že natrefí na někoho z novopečenců či jejich dvou či tří přívrženců (útočících bez jakékoli zjevné logiky, a tudíž nepředvídatelně, zato však často a rádi, na nejrůznější studenty a absolventy).

Nemyslete si však, že přehlížím nečetné dobré vlastnosti aspoň některých ctitelů odebíračského hnutí. Samozřejmě, hospodaření jim moc nešlo (když potkáte na chodbě plzeňské právnické fakulty bílou myšku, určitě je to lední medvěd po jejich zvelebujících ekonomických reformách). Organizace studia a čehokoli dalšího se dařila podobně (studenti musí zapojit intuici a svých povinností se iniciativně domýšlet, zatímco úřední deska zeje prázdnotou; možná si vzpomenete, jak i předseda Ústavního soudu užasle zíral do prázdnotou zející auly, protože novopečenský proděkan radši pozval studenty k diskusi s ním na úplně jiný den). Přiznání (samotným rozumem a citem seznatelného) práva rvát ostatním vlasy, ba i nehty (podle návrhu nového občanského zákoníku se předpokládá souhlas se zásahem do integrity člověka, jde-li o oddělení těch částí těla, jež se přirozeně obnovují) nadchne leda pár rozradovaných sadistů (jestlipak ten návrh netvořili někteří z nich pro sebe?), a tak bychom mohli pokračovat dál. Bývalí novopečenci a jejich noshledi, aspoň někteří, přesněji aspoň některý, jsou však nečekaně solidární.

Sotva byl v oficiální tiskové zprávě plzeňské právnické fakulty bývalý pseudoreformní studijní proděkan označen za poměrně sprostého lháře, ihned odkudsi vylezl zapadlý (nebojte, vlastenec ne, to bych panu Raisovi opravdu neudělal) kolaborant, a činil vše možné i nemožné, aby se mu dostalo téhož hodnocení. Například bavil média vyprávěním, jak nahlížel do miliardářského indexu. Takže buď a) se výstřední bohatec vydal ho někde vyhledat a rozverně mu strčil pod nos svůj index, nebo b) ho zapadlý kolaborant někde ukradl, nebo c) mu nějakou prapodivnou kopii zřejmě novopečenské provenience, ba i výroby, ukázal někdo z členů prověrkové komise, vázaných ovšem přísnou mlčenlivostí, které ovšem, jak známo, nikterak nedbali, nebo d) prostě rád korektně a transparentně lže a nic lepšího ho nenapadlo. Pravda zřejmě osciluje kdesi mezi c) a d), já sám bych s ohledem na dosavadní zkušenosti tipoval poslední možnost.

« Zpět