Mantry

Je zvláštní, jak odlišně působí na různé bytosti naprosto monotónní zvuk (píše se, že zvuk vysavače uvádí například jezevce do tranzu, takže dobře, že se v lese zas až tak často nepotkají). Což není vůbec nic proti tomu, jak nezměrně různě na stejné jedince působí různé naprosto monotónní zvuky.

Je známo, že nepřetržitý monotónní zvuk je zpravidla uklidňující a relaxující. Za nejvíce relaxující slovo na světě se přitom považuje stará sanskrtská mantra (v Indii a v Tibetu se opakujícím se slovům říká mantry) Óm. Opakování slova a případně i hudby (co do monotónnosti tónu vedou dudy) stále dokola navozuje pocit pohody, takže záhy začne probíhat ona kýžená relaxace.

Naproti tomu hluboký monotónní zvuk žesťového nástroje, připomínající hučící roj včel či sloní troubení, totiž zvuk nástroje nazývaného v jazyce Tswana lepatata a jinak obvykle spíš vuvuzela, pocit relaxace nenavozuje, a stejně tomu bývá i u některých vybraných slov a jejich spojení. Pokud stále dokola opakujete Óm, ale třeba i Úúúú, Óóóó, nebo dokonce Mmmmm, dostavuje se pocit pohody, a to nejen u Vás, ale i u naslouchajících (kteří ovšem obvykle záhy podlehnou kouzlu okamžiku a přidají se).

Naopak, když někdo pořád dokola, a to i po řadu let, opakuje: pokud nedostanu funkci nebo aspoň přidáno, odejdu kamsi, nejenže se nikdo z naslouchajících nepřidá, ale ani se nedostavuje pocit pohody a podobným způsobem by zkoušel relaxovat leda zavilý a fanatický masochista.

Je rovněž známo, že zkušenost se projevuje dokonce i u zcela duševně nenáročných organismů, takže lze usoudit, že po několika letech usilovného mručení stále týchž slov (pokud nedostanu funkci nebo aspoň přidáno, odejdu kamsi), jež nemají kýžený relaxační účinek, ale naopak vyvolávají u zbytku lidstva hluboký nezájem, ospalost, žaludeční nevolnost, případně nutkání ke slovním projevům ve stylu: tak už konečně běž, leč pohříchu podstatně vulgárnějším, by hučená slova měla být změněna.

Což se stalo. Všimněte si, prosím, že novopečenské mumlání vstoupilo nyní do nové fáze. Samozřejmě, že se nesnížili k nějakému tibetskému Óm, ba ani k obskurnímu Úúúú, jehož mumlání má léčit bolesti v té části těla, kterou končí nohy, ale i záda (možná, že po opakovaně ukázkově prohraných volbách měli bývalí novopečenci zařadit do do svého repertoáru mantru Úúúú, aby si vyléčili symbolické nakopnutí, jehož se jim dostalo), ale zvolili opět nezvykle komplikovanou spleť slabik („když odejdeme, přijde fakulta o akreditaci“).

Nutno připomenout, že ona stále dokola opakovaná slova, jež mají být mantrami, nemají v běžné řeči žádný smysl. Potud bývalí novopečenci dodrželi vše potřebné, neboť ani jejich nové huhlání samozřejmě vůbec žádný smysl nemá (když nepřišla fakulta o akreditaci potom, co z ní novopečenci poměrně brutálně vyhnali zhruba patnáct uznávaných docentů či profesorů, jak by o ni mohla přijít kvůli tomu, že konečně odejdou dva nebo tři další?), přesto však jejich monotónní projevy vyvolávají leda bolest břicha či zubů a relaxační účinek věru nemají (zpočátku se jim občas někdo i zasmál, ale vtipu opakovanému po sté či potisící se už nesměje ani zvlášť vybraný pitomec).

Ale možná, že se bývalí novopečenci dali na hinduismus.

V hinduismu totiž stálé opakování mantry (slova či slovního spojení bez smyslu a obsahu) slouží k získání zdraví, včetně duševního, ba i k potření nepřátel, přičemž stačí mantru neustále opakovat, ovšem nejméně v řádu deseti tisíců opakování (takže se máme věru na co těšit).

Přesto se obávám, že ani mnohatisícovým opakováním nebude vytčených novopečenských cílů dosaženo. Aby se změť slabik stala mantrou, nestačí bohužel (vlastně asi bohudík) jen to, že nemá žádný rozumný smysl a význam. Slovo mantra je totiž odvozeno od sanskrtského výrazu man, neboli myslet, a to tady opravdu zásadně chybí.

« Zpět