Masochistická

Docela bez mučení se přiznám, že jsem se s velkou chutí vmísil mezi onen více než čtvrt milion diváků, kteří podle statistik jen za poslední rok přestali sledovat veřejnoprávní zpravodajství (jak jen je všechny chápu). Konec konců, jsem člověk tolerantní a každému bez závisti přeji jeho nebe, ale masochismus si mne opravdu nikdy nezískal.

Abych však nebyl stejný jako bývalí novopečenci, kteří soustavně a rádi transparentně a korektně rozprávějí o věcech, jež jednak nikoho nezajímají, ale hlavně o kterých oni sami vůbec nic neví, rozhodl jsem se (po delším váhání) podstoupit něco přes deset minut skutečně ukrutného sebetrýznění. Původně jsem zvažoval, zda bych si cvičně neutrhl jeden či dva nehty nebo nevyškubl zub, abych se na tu hrůzu aspoň trochu připravil, ale potom jsem zuby v plném počtu naopak zaťal (vydrželi to jiní, zvládnu to taky).

A tak jsem se na ten objektivně nedlouhý čas vrátil do onoho stále se zmenšujícího kvanta veřejnoprávního diváctva a odsledoval jsem pořad láskyplně věnovaný po roce opět plzeňské právnické fakultě. Dozvěděl jsem se zase spoustu hrozných věcí, které jsem až do včerejška (stejně jako nikdo z Vás) vůbec netušil, například, že policii se vůbec nechce stíhat, když někdo poruší vlastní rozhodnutí, a to ani když ho poruší velmi závažně (neboť na plzeňských právech si přednormalizační děkani klidně měnili svá vlastní rozhodnutí, ba dokonce i svou vlastní praxi, a co horšího, i své vlastní zvyky). Dozvěděl jsem se, že když někdo poctivě doloží všechny chybějící dokumenty, jmenuje se to v žurnalistické češtině zametání pod koberec, a spoustu podobných úžasných zvěstí. Například, že Západočeská univerzita selhává při svém poslání (kterým podle zmíněného pořadu kupodivu není vzdělávat studenty, ale naopak odebírat akademické tituly svým absolventům).

Univerzita ovšem neselhává ve svém poslání odebírat tituly svým absolventům (což ostatně není posláním žádné školy ani vysoké ani jiné, možná jen zbožným, či spíše nepříliš zbožným, přáním hrstky poťouchlíků), univerzita jen pomalu, ale jistě přestává naslouchat tlachům těch, kteří se nepříliš úspěšně vydávají za právníky. Hluboce se skláním před etickou komisí, jejíž profesoři se navzdory zlověstnému mručení jednoho či dvou magistrů nebáli prohlásit, že právo je o něčem jiném, nežli si ti dva navymýšleli.

Nic nového nám reportéři sice neřekli, ale poučení tu už zase je.

Nedá se nic dělat. Přiznejme si, že je to sice tragédie, skutečná tragedie, ale že je to prostě tak.

Zmíněná instituce se totiž opravdu zcela vymkla jakékoli kontrole a nalézá se v hluboké morální i profesionální krizi. Stala se ztělesněním klientelismu, neslouží už vůbec občanům, ale obchodním zájmům, postupuje přes podvody a nárůst naprosto nekvalifikovaných lidí, prostě jde o systém protislužeb vyžadujících další protislužbu. Feru Feničovi to například připomíná Titanic, na němž má vedení už všechny cennosti bezpečně sbaleny do batohů, i když hudebníci na potápějící se palubě dál naivně hrají. Tato skutečně výstižná slova napsalo minulý týden (zveřejněno to bylo letošního 2. prosince) více než stopadesát umělců a dalších osobností. Vy všichni určitě dávno a dobře víte o kom? Ano, je to tragedie, ale tato výstižná slova přece napsalo oněch stopadesát osobností o České televizi (jež podle nich postupuje „od tristního programu přes ekonomické podvody a nárůst naprosto nekvalifikovaných lidí…“ právě až k tomu, že se stala „ztělesněním klientelismu“)­. Aha.

« Zpět