Matka vět

V nečekaném smutku se ani neumíme pořádně těšit, jestli dnes jedna starší paní zvládne svých dva a půl (s oslovením až tři a půl) slova denní dávky intelektuální dřiny, nebo (jak padlo v některých médiích) bude podnět k žalobě ve veřejném zájmu smolit až do pondělí.

Co udělá mezitím, aby se dostala kamsi, kam patří, nejlépe samozřejmě na obrazovku (proslechlo, že usnesením svého poradního sboru zruší metrickou soustavu, protože není dost transparentní a vyžaduje složité výpočty, jež lidé jí intelektuálně i jinak blízcí nezvládají), lze samozřejmě jen hádat.

Jako čelná česká marxistka (slovy pana premiéra) samozřejmě ví, že stát je organizované násilí jedněch proti druhým (jak pravil pan Engels a po něm i Vladimír Iljič) a bohatýrským, objektivním a nestranným (jak praví sama) popíjením nejen se studentem, jemuž se zalíbilo pracovat ke zmaru své školy, ale i s tvůrci nového občanského zákoníku, který vytvořili opsáním feudálních paragrafů, zjistila také správný feudální princip: stát jsem já. A tu to máme, stát, jímž je logicky paní komisní šéfová, je organizovaným násilím atd.

Proč jste tedy překvapeni, že musíte být ve válce?

Samozřejmě, ten, kdo je marxistou, dokonce čelným, a vychází z té nejlepší politologie (politologií marxismu byl totiž vědecký komunismus, úžasný nadobor a matka všech věd, byť poněkud krkavčí, jenž se nostalgicky stal aspoň matkou všech vět paní komisní), ví, že na stejné lidi je třeba nahlížet podle momentální potřeby zcela odlišně.

Zatímco se Diogenes bydlením v sudu aspoň poněkud přiblížil dělnické třídě a soudruh Prometheus ukradl prázdným náboženským idolům (bohům) oheň, Ježíšovi jinak ceněný dělnický původ (jeho otec, ovšem jen adoptivní, byl přece tesař) nijak nepomohl a Platón, ačkoli si pobyl v otroctví, byl v tom správném Filozofickém slovníku označen za nepřítele pracujícího lidu Řecka (Filozofický slovník z roku 1953), nehledě k tmářskému mnichovi Mendelovi či dokonce Norbertu Wienerovi, vynálezci kybernetiky, reakční pavědy sloužící ohlupování pracujícího lidu (navíc to byl rychlostudent, který pod plytkou záminkou, že je geniální, za tři roky nejen vystudoval matematiku, ale dosáhl i disertace).

Jak nám řekl T.G. Masaryk: Demokracii už máme, teď ještě nějaké demokraty.

Paní komisní zatím nechápe, že vláda, ba i ministři, jsou tu od toho, aby sloužili lidu, ne aby posluhovali jí.

Marná snaha všech, kdo si zradou obecných lidských ideálů snaží vykoupit akreditační klid (nejslabší kus nakonec krokodýlům neuteče).

Marná snaha o domluvu. S fanatiky se nedá diskutovat, natož pak dohodnout.

Díky Ludvíku XIV. (stát jsem já) i panu továrníku Engelsovi (stát je organizované násilí…) ale aspoň víme, v čem je ten veřejný zájem na devastaci osudů tisíců studentů: no přece v tom, že se to paní komisní líbí, ba co víc, hodí.

Že proto umírají lidé?

Obětovat kohokoli cizího vlastnímu prospěchu, nota bene krátkodobému mediálnímu profitu, je přece ve veřejném zájmu. Tom nejvlastnějším.

« Zpět