Mea culpa

Provazy deště konečně prořídly a snad přestávají trápit lidi i krajinu. Ve světle takových tragédií se ztrácí nevýznamná světýlka v tunelech, jež naštěstí tentokrát nejsou přijíždějícím rychlíkem.

Po dlouhém a těžkém trápení (těch ostatních) plzeňská práva opustil jejich nedávno novopečený náčelník, protože si tím trápením vysloužil lepší ostruhy, jimiž do krve drásá podle něj lepšího koně, a za sebou smutně zanechává svůj ošoupaný oblíbený schod, z něhož promlouval k národu (a také zbytky své pověsti). Teď už bude jen úzkostlivě dohlížet, aby byl na jeho místo demokraticky zvolen někdo z jeho pomocníků, od kterého nehrozí, že by snad vytáhl na světlo Boží odkudsi zpod skříně jeho rigorozní práci, prostě že by mu prováděl to, co on tak pěkně prováděl jiným.

Hezky se provaluje, že ti, kdo studovali práva tak špatně, že jim v hlavách neutkvělo skoro nic, jsou nakonec právě odebírači. Podivná věštkyně, jež ze všech možných libozvučných a zajímavých proroctví si bůhvíproč zvolila právě těžkou disciplínu prorokovat do minulosti, že na plzeňských právech bylo všechno špatně už dávno, i když si toho ani ona při svých přepečlivých osobních kontrolách (například v roce 2008) sama nevšimla, zřejmě podlehla nepřeložitelným slovním hříčkám našeho krásného zvukomalebného jazyka.

Kdyby prorokovala třeba, že v roce 2330 bude konec světa nebo že v roce 2350 dojde na plzeňských právech k vážným pochybením, těžko by ji někdo mohl usvědčit z omylu. Pokud ovšem věštíte slabých pár let do všeobecně známé minulosti, je zřejmě zapotřebí nějakých účinných, vhodně tvarovaných pomůcek, aby se na to, že jde o blábol, nepřišlo jaksi bezprostředně. Komunikace s vesmírem skrze vlasy vyčesané do špičky a ztužené kravským lejnem (není-li po ruce kráva, postačí materiál i jiné provenience, případně vlastní výroby, ale copak u nás není po ruce nějaká kráva vlastně kdykoli?) je příliš exotická (keltská), a ačkoli praotec Čech byl nejspíš Kelt (podle Kosmovy latinsky psané Kroniky české to byl totiž praotec Boemus nebo Bohemus, tedy jeden z Bójů, neboli z těch Keltů, po nichž se naše země jmenuje latinsky Bohemia), cimrmanovsky vzdělaný prorok se raději korektně zaopičí po věštění z trouby. Místo nějaké oprýskané plechové trouby, do které by nahlížela ve snaze uvidět tam taje budoucnosti, si jich opatřila hned několik. No, a ti její věštby (právo, neprávo) neprodleně potvrdili, dokonce iniciativně ještě dřív, než sama stihla přikvačit na další kontrolu a objektivně svá proroctví verifikovat osobně.

Napsal bych, že odebíračům v hlavách nezůstalo z toho, co se učili, vůbec nic, ale nebyla by to pravda vzhledem k jejich podivné zálibě v zašlých právních dokumentech dávno minulých období (doufejme jen, že po vzoru babylonských mistrů práva nezačnou svá moudra kutat do kamenných stél, protože jednak by tím bez pochyby utrpěly naše těžbou kamene už tak těžce zkoušené pahorky, jednak by potom ta ostuda přetrvala mnohem déle). Ukazuje se, že hlavně jedna zásadní dávno minulá myšlenka se jim vryla do mozku, jako kdyby ji tam vyškrábal úslužný spolužák krumpáčem. Právo je vůle vládnoucí skupiny povýšená na zákon. Jen se trochu bojím, že už to tak moc neplatí (tedy vlastně nebojím, ale raduji, vidíte, jak je ta naše mateřština záludná).

P.S. Proč mea culpa? Nikdy si neodpustím, jak jsem se na všech studentech a absolventech provinil tím, že jsem všechny ty novopečence do školy přijal.

« Zpět