Medardova klika

Klikou míněno štěstí, nikoli snad nějaký rumpálovitý vynález páně světcův.

I když sever naší země stále sužují valící se spousty vod a ničivé odpoledne hrozí přerůst v kulminující večer či noc, jinde už vzedmuté hladiny zvolna klesají a na svět po dlouhé době svítí slunce, takže se i do lidských duší vrací optimismus.

Všude kolem začíná pomalu vykukovat naděje a lidé věří, že překonají slepou zuřivost přírody, ba i všelijakých nepřejícných bytostí.

Škody budou ovšem podle všeobecného mínění astronomické.

I tady však blýská z nečekaného pouštního kouta světýlko naděje.

Noviny, ba i novinky, nám totiž přinesly docela čerstvou zvěst, že saúdský princ Fahd as-Saúd slaví v Disneylandu (protože upřímně miluje Mickey Mouse) za patnáct milionů EUR svou promoci.

A teď si zkuste představit, že bychom do žhavých písků exportovali naše oblíbené odebírače titulů (v Saúdské Arábii to docela určitě, stejně jako u nás už od padesátých let, nejde, ale stejně jako u nás by to nemuselo vadit). Princ by musel dostudovat jinde, a protože by mu určitě uznali spoustu už vykonaných zkoušek, byl by z něj rázem odporný rychlostudent. Série by se tedy mohla do zblbnutí opakovat (a to by v tom byl čert, aby Disneyland nedal nějakou provizi za zařízení permanentního opakování promocí).

Přitom jak notorická paní komisní, tak i její odebírací nohsledi jsou na export do arabského světa dávno připraveni.

Slavným ustanovením § 659 nového občanského zákoníku například víc než pootevřeli dveře mnohopartnerství. Manželství totiž kromě souhlasného prohlášení snoubenců vznikne i jakkoli jinak, je-li vůle snoubenců zřejmá (což může být jak kdy a jak pro koho, příkladů už jsme přinesli spousty). Může být, že se kdesi ožení někdo, kdo nebude ani v nejmenším tušit, že se už kdysi neprozřetelným slůvkem, pohybem či třeba sérií pohybů vlastně oženil.

Hlavně však naši slavní reformátoři už dávno praktikují takíju (založenou na 28. verši třetí súry a 106. verši 16. súry koránu), podle které pravověrný, v jehož srdci panuje klid, může nevěřícím i lhát. A kdo z plzeňských studentů či učitelů, ba i jejich sympatizantů, není nevěřící?

V průmyslovém využití notorické paní komisní a jejího nohsledstva jsou tedy zatím opravdu velké rezervy, i když samozřejmě taky všechno nestihnou.

A tak třeba nikdo zatím nevyvodil žádné transparentní důsledky z toho, že Medardovo studium je nedoložené!

Je na tom tudíž svatý Medard dost podobně, jako studenti a absolventi, jimž reformní vedení právnické fakulty pracně poztrácelo potřebnou dokumentaci. Jen na rozdíl od těch prožluklých studentů, kteří všechno celkem promptně dodali znovu, by s tím Medard mohl mít trochu problém, protože studijní dokumentace se přece jen dost špatně předkládá, když Vám chybí ruce.

Zatímco Medardův zbytek napjatě čeká ve Francii (v Soissons), až se o něm příslušná komise dozví, jeho paži totiž získal Karel IV. pro chrám svatého Víta (v roce 1356).

« Zpět