Merkozy

Na konci minulého a začátku tohoto týdne se odehrála spousta věcí. Pověřený vrchní zástupce odhalil, že vrchní zástupci se bavili v kauze miliard odeslaných do Švýcar zdržováním a průtahy. To mne pak vždycky vážně moc mrzí, že jsem jen takový venkovský prosťáček. Strašně moc by mne totiž zajímalo, jak to ti čerchmanti ksakru mohli udělat? Jakpak se jim to zdržování tak povedlo?

Podle čl. 2 odst. 1 Pokynu Nejvyššího státního zástupce č 1/2011 totiž nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, zajišťuje mezinárodní právní pomoc v trestních věcech Nejvyšší státní zastupitelství. Jasně, že pan nejvyšší nebude zuřivě kopat do vlastního kotníku, natož pak zubů či zbytku hlavy. Ale přece jen, jak to ti čerchmanti z vrchního státního zastupitelství mohli dělat tak špatně, když to měli dělat ti z nejvyššího? Tedy nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.

Už jsme se o tom na těchto stránkách samozřejmě zmiňovali, ale pořád se nějak nemohu zbavit přesvědčení, že když stokrát opakovaná lež se stává pravdou, dvakrát či třikrát opakovaná pravda by mohla pro změnu pravdou zůstat.

Jediná mezinárodní smlouva o právní pomoci mezi naší krásnou zemí a Švýcarskou konfederací je sice už docela stará (byla zveřejněna pod č. 9/1928 Sb.). Kupodivu má taky článek 2 a ten zrádně říká, že za náš stát jedná (a to vždy francouzsky) Ministerstvo spravedlnosti. Proto se možná švýcarský ambasador zjara sice oficiálně, ale zato hodně naivně, vydal za panem spravedlnostním ministrem? Možná chtěl slyšet, co se má dít s nějakými podezřelými miliardami, což sice neslyšel, ale zato se doslechl o záviděníhodném hudebním nadání páně ministerském (já nic, já muzikant).

Podivná mediální bublina, občas nazývaná kauza plzeňských práv, nám ovšem může dát odpověď i tentokrát. Že by záhadu objasnily pseudonymy? Vzpomeňte, jak autor občanského pseudozákoníku pohostinsky vystupoval pod pseudonymem statutární proděkan, případně pan ministr pod pseudonymem reformátor. Možná ti, kdo jsou podle pokynu Nejvyššího státního zástupce a mezinárodní smlouvy z roku 1928 kompetentní ve vztahu se Švýcarskem konat, sice konali, ovšem zřejmě pomalu a s průtahy, avšak hlavně pod pseudonymem vrchní státní zástupci?

My prostě vždycky musíme mít něco extra. Zatímco v celém širém světě občas někoho trápí nějaký ten velký, malý, zlomený, ucpaný, pokřivený, prostě nějak škaredý nos, nás musí kompletně všecky bez výjimky těžce, brutálně a bezcitně trápit český noz, pardon, NOZ (jak bývá označován podivný slepenec pradávných paragrafů, tak zvaný Nový Občanský Zákoník). Ještě, že jeho autoři neumí hrát fotbal!

Právě včera totiž světem proběhla zpráva o krásných fotbalistkách, jež nahotou bojují za práva zvířat. Představte si, že by si z nich hrdí hlasatelé NOZu vzali příklad a bojovali za práva zvířat, která nadále už nebudou pouhými věcmi (zato si je může chytat kdekdo), stejným způsobem! Strašná představa, způsobilá vyvolat dokonce i masový exodus. Prostě máme štěstí, že propagátoři NOZ neumí hrát fotbal.

Média nám navíc přinesla zkratku Merkozy, umně sestavenou z příjmení německé kancléřky a francouzského prezidenta. Ještě, že to někoho nenapadlo předloni.

Ještě, že nás doba podivného spojování zastihla teprve nyní, kdy už jsou například plzeňští novopečenci definitivně a hlavně hluboko v, hm, propadlišti dějin.

Jinak by nám problémy na právech ozřejmoval třeba tandem Mariáš, a ani skalní přívrženci karbanu by nemuseli uhodnout, že jde vlastně jen o montáž příjmení osoby předstírající (nepříliš úspěšně), že je student, a osoby, předstírající ještě méně úspěšně, že je statutární proděkan (vzhledem k neexistenci zmíněné funkce se to předstírá skutečně poměrně blbě), případně, že je tvůrce dobrého, moderního zákona. Konec konců i takové týmy jako Maruška nebo Eluška či Eliška, případně Elišil či Bezoušil (či jiní šílové) by určitě vedly leda k naprostému zmatení pracujícího lidu.

« Zpět