Metoda graeca

Metody jsou různé. Někdy i řecké.

Při víkendu sluší se věnovat samostudiu a trošku se vzdělat.

Pokud navíc ještě trochu (spíš trochu víc) holdujete zdravému masochismu, můžete si klidně (no, klidně asi ne, neb takové listování klidu rozhodně nepřidá) zalistovat novým občanským zákoníkem.

Pokud půjde vše špatně a tragicky, za nějakou dobu jím budeme listovat daleko urputněji, neb se jím budeme muset řídit.

Nejenže osoby, jimž kape na maják, budou mít právo rýt si strouhu. Je přitom otázkou, zda zmíněné ustanovení vděčný autor vložil do kodexu, až když si přečetl článek pana profesora Tomského „Dvořákové kape na maják?,“ nebo z neklamných příznaků již předvídal, že to tak bude a preventivně a věštecky ono kapání na maják vyřešil nezadatelným právem strouhy?

Už se taky těšíte, jak dorazíte do samoobsluhy s plně zákonným požadavkem: prosil bych zabalit deset deka Peruna či Morany a půl kila Nemesis? Vždyť vše nehmotné, co není člověkem, přeci má být podle nového občanského zákoníku nově věcí, a bohové by se pěkně urazili, kdyby o nich někdo tvrdil, že jsou lidmi, přičemž nehmotní jsou jakbysmet.

Vděčnost je vděčnost, a tak podle nového občanského zákoníku osoby spjaté s jeho tvůrcem, který jej iniciativně sestavil z feudálních textů, nelze nikdy považovat za nedbalé.

Podle ustanovení § 2912 odst. 1 nového kodexu dá-li totiž škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, a přitom neuplatní tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale. No, a viděli jste snad někdy, že by osoby s panem tvůrcem duševně spřízněné (či minimálně skleněně spřízněné společným tvůrčím, radostným popíjením, zachyceným například na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II) někdy projevily jakoukoli znalost či dovednost?

Neprojevily. A nebojte se, rozhodně nic podobného nechystají ani do budoucna.

Vzpomínáte si na ony slavné disertační práce, o nichž se na podzim před třemi roky srdceryvně psalo jako o ztracených či spíše nikdy nenapsaných, a které byly po rezignaci tehdejšího vedení téměř neprodleně nalezeny, kupodivu právě v knihovně?

Nejde nám teď o hrdelní delikt bordelu v knihovně, který tehdy neprodleně vymyslel pan vždycky náměstek, když s nezdolnou invencí a nekonečnou moudrostí za pouhý milion či dva nezištně přispěchal svým komplicům na pomoc. Nejde ani o to, zda v případě, že knihy byly v knihovně jen přeházeny, jde možná o prohřešek méně závažný, takže studentům se sebere titul jen dočasně (ve slavném vtipu mého dávného mládí, který jsem již připomínal, ovšem šašek hořce plakal, že má být oběšen, a kupodivu ho vůbec neuklidnilo, že jde jen o dočasné opatření, sotva na rok či dva)? Nejde ani o důležitou otázku, zda lze odebrat akademický titul, objeví-li se třeba nový zavrženíhodný delikt bordelu na zahradě?

Jde prostě o to, že pokud komplicové pana profesora někde něco přeházeli a poztráceli, projevili se tím sice jako lidé nepečliví. Ovšem podle našeho nového, krásného občanského zákoníku by za nepečlivost odpovídali, jen kdyby ji někdy projevili (jak praví citovaný § 2912 odst. 1: dá-li škůdce najevo… pečlivost…). K tomu se však rozhodně nikdy nepropůjčili.

Nebuďme však pesimisty. Pořád si se vším optimismem myslím, že až nám někdo něco našeho zabordelí, nebudeme muset složitě dokazovat, že se někdy v dávné minulosti přece jen choval pečlivě, abychom to mohli chtít nazpět (či chtít nahradit).

Na řešení už jsme taky narazili.

Spočívá v zásadním rozdílu mezi opisovači středověkými a moderními. Zatímco moderní opisovači opisovali ze středověkých textů všechno, co vypadalo zajímavě, bez ohledu na to, že tomu nerozuměli (čehož je náš moderně feudální občanský zákoník důkazem), dávní opisovači si počínali docela jinak.

Středověcí opisovači se totiž řídili skvělou zásadou: čemu v opisovaném textu nerozuměli, to prostě vynechali. Latinsky se toto moudro řeklo Graeca (v našem případě ovšem spíše Bohemica) sunt, non leguntur (je to řecky, ale klidně třeba i česky, vynech to, je to nesmysl).

« Zpět