yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Poněkud utahané producírování vesměs bývalých novopečenců před vším, co aspoň zdálky vypadalo jako čočka (škoda, že jsme s aktualizovanou císařskou moudrostí Rudolfa II. včas nesáhli po rudolfinském řešení žádostí pana Tychona de Brahe: my mu dáme čočku a on nám dá pokoj), ať už s nepostradatelným batohem, v němž si nosí veškeré své myšlenky (například v podobě neumělých a nedůvodných trestních oznámení), nebo i bez něj (myšlenky této kvality přece škoda tahat z batohu), svědčilo nejen o nezvladatelné touze sledovat se pozorně na všelijakých plochých a lesklých předmětech (kolik protivenství jsme si mohli odpustit, kdybychom jim místo obrazovky včas podstrčili nějaký hrnec, do kterého by mohli celé dny nábožně zírat), ale i o snaze proslavit se přinejmenším celosvětově.
Přes všechno usilovné snažení se jim ta světovost nějak moc nevyvedla. Zatímco východoasijští roboti s dutou atrapou hlavy, neboli známého typu dutohlav, čistí a leští určené plochy o sto šest, až zrak jejich majitelů přechází, jejich obdoby plzeňské provenience si kupodivu stále počínají právě opačně. Vzhledem k tomu, že metáním svinstva, jedovatých slin a podobných pracně vytvořených materiálů se ani alma mater, ale zřejmě ani nic jiného, neočistí, doporučuje se spíše jejich převedení do zemědělství, kde se pilný a transparentní hnojomet, dokonce i pokud jde o Dutohlava, jistě může uplatnit přece jen poněkud lépe. Jak nám ukázal právě odplývající týden, nebyla však využita ani celá řada jiných příležitostí.
Asijští inovátoři před pár dny hrdě předvedli světu mluvící podprsenku (chytré prádlo mluví celkem třemi jazyky) navlečenou na půvabné nositelce, jež navíc na rubu své minisukně přechovává turistickou mapu pro zvídavé. Kdyby něco podobného napadlo naše vesměs bývalé novopečence, určitě by se na ploché předměty, jež podle nich znamenají svět, znovu a velmi rychle dostali v plné slávě (a to by jejich podprsenky nemusely ani mluvit, ba dokonce ani jejich minisukně by nemusely skrývat mapy, či případně pro ně mnohem typičtější udání, pardon, oznámení). Prostě (jim) nezbývá, nežli se opravdu smířit se sestupem kamsi do pečlivě obdělávaných polí (když už nemáme mluvící podprsenku, vezměme zavděk aspoň například mluvícím volem), jež mohutné pohazování svinstvem a jinými hnojivy snáší podstatně lépe, nežli křehké zdi fakultní.
Nicméně ono soustavné nanášení jedovatých slin na všechno kolem inspirovalo osoby mně velmi blízké k vyslovení názoru, že naši vesměs bývalí novopečenci naopak lstivě sledují cíle tak říkajíc nadplanetární. Nejde teď o vnější podobu s všelijakými vesmírnými obludami, zanechávajícími za sebou provazce kapajících jedovatých slin, jako spíš o podobu charakterovou. Jakže to napsal Douglas Adams o mimozemských návštěvnících Vogonech: Vogoni jsou tvorové zarputilí a tupohlaví, nevlídní, smrtelně byrokratičtí a panovační. Průměrný Vogon, píše onen citovaný spisovatel, se nebude rozmýšlet a provede Vám něco tak nesmyslně hnusného, že si budete přát, abyste se nenarodili, nebo, pokud Vám to pálí, aby se nikdy nenarodil dotyčný Vogon. Vidíte tu zarážející, neuvěřitelnou podobu? Jestlipak tedy páni vesměs bývalí novopečenci svou nutkavou potřebu kolaborace neřeší meziplanetárně, ba přímo mezihvězdně?
Namítnete možná, že Vogoni přece neexistují, a že si je pan Adams vymyslel. Copak to snad vadí? Když mohli skoro rok napravovat neexistující pochybení (jež si sami tak pracně navymýšleli), proč by nemohli stejně úspěšně poctivě kolaborovat s nějakou neexistující civilizací?