Migrace

Některé, často skutečně prazvláštní, rekordy média, ba často dokonce i normální lidi, zaujmou, zatímco jiné nikoli, a nelze zřejmě vůbec předem odhadnout, který rekord má šanci na mediální výsluní a který naopak zůstane navždy ztracen a zapomenut v hlubokých stínech.

Tak například média kupodivu nikterak nedbala rekordu v počtu studentů naštvaných řáděním bývalých novopečenců na čerstvě dobyté fakultě, ba ani absolutního rekordu v počtu bytostně naštvaných pedagogů tamtéž, ačkoli na druhé straně právě v tomto týdnu zaznamenala rekordní počet rozlícených maminek s kočárky.

Maminky naštěstí nerozhněvalo, že budou v radostné budoucnosti, neboli po oné šťastné události, jíž bude přijetí návrhu nového občanského zákoníku, muset nejen zcela změnit dosud obvyklou manipulaci s obsahem použitých plínek, ale navíc si budou muset vést pečlivé a především podrobné a řádně zdokladované záznamy o této činnosti.

Nový občanský zákoník totiž (tedy pokud to doopravdy není jen recese, ale zatím se to tak navzdory veškerému logickému očekávání moc netváří) vytváří ono opakovaně zmiňované základní lidské právo dozvědět se, jak bylo naloženo s tím vším, co pochází z lidského těla, a zda s tím bylo naloženo dostatečně důstojně (což stanoví ustanovení § 111 odst. 1 a 3 zmiňovaného návrhu, zřejmě aspirující na nejpitomější paragraf nejen v přilehlém vesmíru, což není vzhledem k jeho kvalitám nic těžkého, ale dokonce i v onom podivném pseudonávrhu, což naopak velmi těžké je).

Vzhledem k tomu, že onen podivuhodný návrh počítá i s tím, že za věci nebudou nadále považovány jen hmotné předměty, ale i cosi, ba téměř cokoli, docela nehmotného, třeba vítr, či dokonce více větrů, byl mi zaslán poněkud zděšený dotaz, zda povinnost evidovat důstojné nakládání s tím, co pochází z lidského těla (aby to mohlo být žadateli řádně doloženo) se vztahuje i na nehmotné větry, což by maminky už opravdu naštvalo.

Dotaz, zda je opravdu míněno vážně, že každý (například právě zletilý člověk) má nepromlčitelné právo dozvědět se, jak byla splněna povinnost důstojně nakládat s tím, co pochází z jeho těla, například ohledně větrů, jimiž se uvolňoval v miminkovském věku, je proto třeba adresovat raději autorovi této podivuhodné konstrukce, případně panu ministru předkladateli, který národu tvrdí, že to skutečně není vtip.

Maminky naštěstí zatím rozhněvaly jen potíže s parkováním kočárků (což je trivialita, nad kterou je návrh nového pseudozákoníku povznesen), ale taková povinnost evidence dětských větrů (o jiných produktech nemluvě) by taky určitě udělala svoje.

Nicméně se stále více rýsuje reálná možnost, že by plzeňská práva byla konečně po dvou letech pomluv očištěna, a to od nutkavého podezření, že snad mají něco společného s produkcí podobně scestných myšlenkových konstrukcí, neboť to vypadá, že k migraci novopečenců skutečně dojde.

V tomto radostném případě jde nepochybně o přesídlení vyvolané nedostatkem prostředků na původním stanovišti (podobně jako třeba u sarančat), neboť fakulta byla za krátkodobého novopečenského působení v duchu pokrokových tradic mongolských, hunských a jiných nájezdníků vydrancována tak, že už není co brát.

Doufejme jen, že je pravdivý názor, že novopečenci čtou jen oslavné teze o sobě (takže si ovšem logicky většinou moc nepočtou).

Tím pádem by jim totiž mohlo uniknout, že podle všelijakých encyklopedií se za migraci mnohdy považuje i pohyb jen o několik metrů. Pokud by totiž dlouhé roky slibovali migraci, a potom si přesunuli židle z jednoho rohu své kanceláře do druhého, bylo by to fakt mnoho povyku pro nic (tak, jako třeba v případě návrhu pseudonového pseudozákoníku).

« Zpět