Milionový brouk

Nošení dekoltů působí zemětřesení, tvrdí s tragicky vážnou tváří íránský duchovní Kazem Sedighi, takže se konečně profláklo, jak se vlastně plzeňským novopečencům podařilo přivodit tak pěkné personální zemětřesení.

Určitě se bláhově nespolehli na někoho cizího a pěkně si to v dekoltech odběhali sami, a já bloud jsem si toho nějak nevšiml (a přitom jim to muselo tak úžasně slušet, jen si je zkuste představit). Dnes by se samozřejmě nějaké zemětřesení, vůbec už ne personální, hrubě nehodilo, takže se obávám, že pana děkana nebo třeba studijního proděkana hned tak s mohutným dekoltem neuvidíme, mužnou hruď je třeba ukrýt ještě lépe nežli děkanovu rigorozní práci, a příležitost k pohledu tak úchvatnému jsme na nějakou dobu propásli. Ale než se budeme moci potěšit s dekolty, musí nás těšit i jiné drobnosti.

Leštičské duo se vrhlo na pana rektora, že právně pochybil, když nepodepsal to, co oni se podepsat tak strašně bojí, a jejich podivuhodné anonymy adresátům jenom přeposlal, aniž by do nich sám iniciativně něco dopisoval.

A přitom za pouhou jednu kávu (protože nový pan děkan pravil, že za to jeho exnáměstek dostane leda na kávu), byť zřejmě opravdu hodně dobrou kávu, v ceně cca jednoho milionu korun českých, vymysleli (zřejmě pan exnáměstek v žalu nad ubohou nepřejícností doktora Uzunoglu, který mu odmítl dát určitě zasloužený úplatek) finty, proti kterým se náhodně (či méně náhodně) vybraní napadení vůbec bránit nemohou.

Jak by se třeba chtěli bránit proti nařčení, že komise pro jejich zkoušky nebyla ustavena v souladu s čl. 49 studijního a zkušebního řádu, když složení komise upravuje čl. 48 tohoto řádu? Sice byla v souladu s čl. 48, který upravuje její složení, ale logicky přece nebyla v souladu s čl. 49, který o jejím složení vůbec nemluví!

Jak se mohou ti ubožáci, ba i bídníci, bránit, že je zkoušeli čtyři přítomní z pětičlenné komise, která se podle studijního a zkušebního řádu může usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích (pěti) členů, když leštiči hravě porazili na hlavu tupou tradiční matematiku skvělým objevem, že 5:2=6. Chtěli byste se snad odvolávat, milánkové? Nové zeměpisné objevy pánů leštičů nás informují, že v některých částech Plzně ustanovení správního řádu o odvolání prostě neplatí. Tolik moudrosti za jediný pitomý milion? Skoro bych se přimlouval, aby panu exnáměstkovi, pokud je opravdu autorem těchto perel, přidali. Zneuznaný génius by, nedej bože, jinak mohl začít vymýšlet ještě něco dalšího.

Popravdě řečeno nechápu, proč duo tak skvělých komiků marní talent na plzeňských právech. Pan děkan/exminis­tr/poslanec/kan­didát na poslance by, jak už víme, prodal cokoli a kohokoli, jen aby byl aspoň vteřinku v záři reflektorů, a jako profesionální klaun by s tím ani neměl tolik práce jako teď, když působí jako amatér. Možná i pan exnáměstek by si výplody typu 5:2=šest vydělal na svou kávu, protože lidé se válí smíchy, když o jeho moudrostech čtou, a určitě by mu nějakým bídným statisícem či milionkem na kávu přispěli (a ani by to nemuselo být z veřejných prostředků).

Dokonce i Issová, Mádl a Strana zelených se po nich ve svých klipech bezostyšně opičí: na geniální tezi „přemluvte bábu“ přece novodobí vymítači ďábla přátelství, klidu, pohody a obecně všech lidských vlastností a pocitů přišli už dávno, když si objednali zvlášť vydařené věštby o plzeňských právech, a teď jim to ukradli.

Není ten svět opravdu nespravedlivý? Tezi „přemluvte bábu“ si přivlastní jacísi umělci, děkanovo lezení pod skříně už nevděčnou televizi nezajímá (ještě v říjnu se přetlačovali o to, kdo urve lepší záběr pat vyčuhujících zpod nábytku při hledání nedostatků), pan rektor se svévolně rozhodne, že navzdory jejich dobrým radám se trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu radši nedopustí a jejich anonymní bláboly klidně přepošle v tak stupidní podobě, v jaké mu je doručili.

Vzpomínáte si, jak brouk Pytlík záviděl pavoukům, že umí krásné pavučinky, po jejich vzoru je sežral a potom potupně vrhl kdesi u hřbitovní zdi, a ovšem nejen vrhl, ale k vypuzení špatně stravitelných pavučin ve spěchu užil i jiných tělních otvorů? Tolik se snažil správně žrát, a výsledek, hm, nakonec označujeme slovem, jež ani nelze reprodukovat. Tolik se naši milovaní leštiči snažili tuto nevábnou hmotu slavnostně rozházet do světa na své spolužáky, milionového brouka si na to najali, a nakonec se má ukázat, že ten koho najali, je jen takový brouk Pytlík, a že všechna ta nevábná hmota zůstane na jejich hlavě?

Anebo jsem zase příliš naivní. Kdyby všechno šlo jak mělo, leštiči by si troufli se podepsat (i když jistě rukou tak rozechvělou, aby to pak mohli zapřít), adresáti by dopisy dostali, vysmáli se jim a vše by skončilo. Kdo by o nich ještě vůbec psal? Takhle zřejmě dopisy půjdou znova, pošťáci, kteří jejich obsah znají už od podzimu nazpaměť z novin, se s nimi budou zvolna loudat romantickou jarní českou krajinou a bude o čem psát možná až do voleb příštích, co teprve do těch květnových.

P.S. Dalšímu z kolegů končí lhůta k vyjádření k anonymní stupiditě, jež mu přišla v univerzitní obálce, takže se koncem týdne dočkáme jeho dopisu s řadou podnětných argumentů proti lidské hlouposti.

« Zpět