Ministr Popletal

Poučení nám přináší historie, zkušenosti (bohužel hlavně ty špatné), literatura, prostě kdeco.

Žijeme v tak šťastné(?) době, že skoro o ničem nemusíme moc hluboce přemýšlet, zato si skoro všecko můžeme někde najít (také díky tomu, že toho úplně nového pod sluncem opravdu mnoho nenajdeme).

Tak třeba volání po mohutné nápravě plzeňských práv nám přece jen zazní hned o poznání upřímněji, když si vyhledáme, že nápravou se přece rozuměla ve staročeštině poprava.

A právě ta, a nikoli nějaká trapná náprava, je přece potřeba pro řádný, korektní, transparentní a hlavně nerušený a lukrativní vývoj soukromé školy, kam uprchli nevolitelní žadatelé nápravy, pardon, popravy, své veřejné školy, jakož i pro další zdárný rozvoj instituce, realizující studijní programy zaměřené na soudce a státní zástupce, pochopitelně s akreditačním požehnáním, protože předsedkyně zmíněné komise protikorupčně sedí přímo ve vedení této instituce.

Pročpak se vlastně čističi naší společnosti tak vidí v reformách?

K pochopení nás snadno dovede, když si najdeme, že reforma je speciální nástroj na čištění (konkrétně speciální mlynářský stroj na čištění krupice).

Jestliže například čtrnáct dnů trvá čtyři měsíce, jak nám (z tohoto výpočtu celkem dost vyjeveným) vyjevil pan náměstek všemožných ministryň (dnes spravedlnostní) v dopise č.j. R-594–10, pak je ovšem otázkou, zda sledoval svou zásadní reformou počtů právě čištění krupice? Výsledkem podobného počínání se totiž na první pohled nezdá ani tak očištění krupice od plev, jako spíše tragický následek důsledného očištění od jakékoli rozumné myšlenky.

Třeba taková reforma justice ovšem nejspíš taky nebude zaměřena přednostně na čištění krupice: podle stejnojmenných stránek si klade za cíl zjednodušení soudního řízení.

V tom vzorově pokročila jedna postarší dáma stojící v čele nejmenované občanské komise, a to tím, že (podle výstižné charakteristiky bývalého ministra školství) si počíná jako rozzuřená dělnice při politických procesech v padesátých letech, odsuzující nevinné podle stranického tisku. Zefektivnění a zjednodušení justičního procesu je tu nabíledni.

A jakpak to všechno vlastně bylo? Vzpomínáte?

Ctižádostiví lotři se zmocnili moci a neprodleně zřídili komisi, aby s mnohaletým odstupem zjistili, zda ten či onen má ty správné příbuzné a zda nezískal své znalosti a vzdělání podvodem, protože mírumilovná společnost musí být od takových živlů očištěna.

Číhali jen na ministerskou slabost a podbízeli se mu a hučeli do něj, aby tu zlopověstnou školu konečně zavřel a vrátil jejich závistí a zlobou sužovaným duším klid a mír.

Slabošský, celkem bezcharakterní ministr, který se pod vlivem bezcharakterní, zbabělé, leč značně agresivní profesorky dal přimět skoro ke zrušení školy, byl nejen popleta, ale dokonce Kornelius Popletal a najdeme ho, jak jinak, v knihách o Harry Potterovi.

Naštěstí takoví bezcharakterní slaboši-ministři, kteří by se dali oblbnout bezcharakterními, avšak značně agresivními profesorkami, se vyskytují jen v literatuře.

Odstavec o lumpech, kteří se zmocnili moci a neprodleně zřídili komisi, aby s mnohaletým odstupem zjistili, zda ten či nezískal své znalosti a vzdělání podvodem, protože mírumilovná společnost musí být od takových živlů očištěna, najdeme pro změnu v Harry Potterovi a relikvii smrti (tuším někde kolem strany 213).

Nemotala se nakonec ta Rowlingová v rámci své tvorby někde kolem plzeňských práv?

« Zpět