Minuty ticha?

Tak co dělat, vážení?

Máme posmutněle držet dvě minuty ticha za naše občanské právo? To totiž učinilo poměrně dlouhý krok ke své zcela zásadní přeměně z právního odvětví na hromadu humoristických textů (ovšem hodně velikou), do sbírky sofistikovaně promyšlených paradoxů i docela obyčejných nesmyslů, prostě do hromady navršené tak, aby si v ní každý našel něco podle svého vkusu či nevkusu.

Nebo snad máme naopak zvolat: konečně? Poslanecká sněmovna ve svém válcovacím maratónu totiž neprozřetelně schválila návrh nového občanského zákoníku, a to s účinností od ledna 2014, abychom se ho stihli naučit. Takže národu nyní nezbývá, nežli pilně studovat tempem zhruba čtyři paragrafy denně, včetně sobot, nedělí, Štědrých dnů a Silvestrů, o ostatních svátcích ani nemluvě.

Doufejme aspoň, že ubude utržených prstů, neboť lidé zoufalí z blížícího se data účinnosti pseudokodexu je nebudou o Silvestrech používat k odpalování dovozové, sice nekvalitní, leč přesto zábavní, pyrotechniky, ale k úpornému listování v obřím foliantu v marné snaze najít v něm cosi smysluplného.

Doufejme, že masivně ubude opilství a že zlým, a navíc vesměs zahraničním, kapitalistům poklesnou zisky z prodeje alkoholických nápojů, protože místo jejich nemírného požívání a následující nesmírné kocoviny bude národ pilně studovat kodex, aby ho stihl do jeho účinnosti aspoň dočíst.

Samozřejmě, výjimky budou vždycky, třeba všelijaké babizny a jiné čarodějnice věštící různé, vesměs vysokoškolské, katastrofy z prázdného dna původně plných vinných sklenek, se i nadále budou věnovat svému sice zodpovědnému, leč nemírnému, popíjení ve veřejném zájmu, protože jako správné baby jagy samozřejmě rovnou ví, že nový zákoník je skvělý (konec konců jim to přece řekli jejich informátoři, kteří je iniciativně informují o tom, co špatného zlolajní učitelé provádějí: učí, zkouší, jí, dýchají a vůbec provádějí další neodpustitelné neplechy).

Aspoň máme nyní usnesením zákonodárného sboru oficiálně potvrzeno, čeho jsem se už dlouho bál. Ukázalo se totiž konečně i úředně, že komunismus a totalita v naší zemi pokračovaly ještě dlouho, dlouho po sametové revoluci, nejméně do roku 1996.

Bude proto v prvé řadě třeba zásadně přepracovat učebnice historie, aby byly v souladu s novým občanským zákoníkem, a zanést do nich smutný fakt, že ne někdy v zimě 1989, ale zřejmě teprve volbami v květnu 1996 byla u nás konečně svržena totalita. Na straně 589 důvodové zprávy k návrhu občanského zákoníku z května 2011 se totiž s překvapením dozvídáme dosud netušený fakt, že budování totalitního systému bylo (ovšem, jak praví autoři, velmi nedůsledně!) opuštěno „před patnácti lety.“ Ať počítám, jak počítám, odečtu-li od května 2011 patnáct let, vychází mi pořád volební květen 1996.

Nejsem ovšem (naštěstí) spravedlnostní náměstek, takže k odečítání přistupuji zcela bez fantazie.

Kdyby třeba 126 dnů byla zhruba desetina roku, jak nás pan náměstek poučil pod č.j. R-373–10, skončila by totalita podle citované důvodové zprávy už někdy v roce 1959 (ale pak by ani občanský zákoník z roku 1964 naopak totalitní nebyl).

Jen abychom na to usilovné přepracování historie měli. I když nám bývalí novopečenci určitě udělají cenu (i pan spravedlnostní náměstek napsal, že diplomy lze rušit, jen asi pětasedmdesátkrát dráž než renomovaní právníci, kteří psali, že žádná taková pitomost opravdu nejde), stejně nám heroický čin přijetí nového kodexu řádně nakopne už tak nalomený rozpočet.

V renomovaném časopise Soudce (č. 4/2011, str. 12) se připomíná, že už nehorázné tvrzení, že přijetí nového občanského zákoníku nebude mít finanční dopady na státní rozpočet, by v normálních zemích nutně muselo vést k okamžitému zamítnutí takového návrhu, protože cena naopak bude velmi vysoká a dnes ji lze jen sotva odhadnout.

Tak rychle volejte svého senátora (ať to ještě zkusí zachránit).

« Zpět